neděle 23. dubna 2017

Významný den - Neděle Božího milosrdenství


Rok se s rokem sešel a je tu další významný den v rámci období Velikonoc a tím je neděle Božího milosrdenství. Pokud by vás zajímalo, čím vším je tento den tak VÝJIMEČNÝ, pak prosím pokračujte v četbě ZDE, kde jsem loni publikovala článek přesně určený pro tento den :-)

A přeji vám všem krásnou neděli a úspěšný start do nového týdne! :-)





neděle 16. dubna 2017

A - Z knižní TAG


Na blogu Nofreeusernames jsem si tohoto TAGu všimla už před hooodně dlouhou dobou, ale až do teď mi na něj nezbyl čas. TAG je (jak už název napovídá) abecední, kde každé písmeno v podstatě představuje otázku.

Přiznávám, že jsem se u některých otázek doslova opotila, protože... no, sami uvidíte. Ten, kdo ho psal, musel mít nervy z oceli. Ale pojďme na to ;-)








Autor, od kterého jsem četla nejvíc knih

Asi jako u většiny čtenářů je i u mě na 1. místě J. K. Rowling s 11 knihami vztahujícími se k Harry Potterovi (ano, k jejím detektivkám ani Prázdnému místu jsem se zatím nedostala, ale CHYSTÁM se na to). V těsném závěsu za ní se drží Cassandra Clare se svou ságou ze světa Lovců stínů - 9 knih (10 - počítám-li krátkou novelu After Bridge, popisující to, co se stalo po „oficiálním“ konci Mechanické princezny).

Bookoholikovo pravidlo číslo 1

Chovej se ke knihám tak, aby poté, co je po dočtení odložíš, vypadaly stejně jako na začátku, když jsi je do ruky bral/a.

Citát z knihy, který bych si zarámovala

To vážně? Pro toho, kdo aspoň trochu čte, je tahle otázka HODNĚ těžká. A pro toho, kdo je knihomolem srdcem i duší je ještě 100x horší než mise Ethana Hunta!!! Ale… OK!

Má obliba citátů závisí hodně na tom, jaký v dané chvíli „potřebuji“ do života. Takže se to docela mění, ale několik let jsem měla na zdi stabilně pověšený citát z Pána prstenů „Vždycky je naděje.“ A řekla bych, že je to asi jeden z těch, které mě budou provázet do smrti. Přece jen už ho mám prověřený možná víc jak 10 lety, kdy se k němu stále vracím :-)

Důležitá kniha mého dětství

Nejprve mě napadl Harry Potter - přece jen jsem s ním opravdu vyrůstala, jenže… Uvedu knihy, které mě ke čtení přivedly, které jsem četla bezpočtukrát (opravdu nemám páru kolikrát!!!) a které stále považuji za jedny z těch nejlepších knih pro malé / mladé čtenáře. A sice sérii knih o sestrách Gabře a Málince od Amálie Kutinové. Tyto příběhy inspirované skutečnou Gabrou a Málinkou, které sama Málinka jako velká a dospělá napsala, v sobě mají nepopsatelné kouzlo dětství, lumpačin, krásy přírody, humoru, nádherného života na vesnici i ve městě a vždy mě přenesou do těch chvil, kdy jsem jako malá nosila červenou sukni po kolena a chodila na pole s obědem (pečlivě uvařeným - znáte to: vezmete hlínu, trochu vody, přidáte písek, pořádně promícháte a ozdobíte nasekanou trávou) pro „tatínka“ nebo „manžela“. Ach, páni. To byly časy… :-)

E-kniha, audiokniha, nebo papírová kniha?

Papírová kniha rozhodně vede. Jak už jsem několikrát v různých článcích psala, tak pořád miluju tu vůni knih - papír a tiskařská barva a lepidlo, mám ráda otáčení stránek, jejich šustění, tíhu a to, jak neskutečně úžasně vypadají na stole nebo v knihovničce. Takže papírová kniha u mě pořád bude mít první místo. Nicméně jsem přišla na to, že když někam jedu vlakem, jedu tramvají nebo čekám dlouhou frontu v obchodě, tak mi přijde e-kniha v mobilu zkrátka lepší. Přece jen: v jedné ruce držíte nákup, kolem vás lidi a ještě držet knihu? To by ta chuděra spíš přišla k úhoně. Takže v tomto volím spíše e-knihu. A audioknihu vybírám v případě, že jde o knihu, která má spíš lehčí nádech a vím, že si ji dovedu „užít“ i třeba cestou z práce nebo doma při práci. Tož tak :-)

Fiktivní postava, se kterou bych pravděpodobně chodila na střední

No, chodila jsem na zdravku, takže… jsem musela chvíli přemýšlet. A nakonec mě to trklo. Na střední bych pravděpodobně chodila se sirem Jacinem Clayem (kdyby náhodou někdo nevěděl - kniha Winter ze série Měsíční kroniky od Marissy Meyer). Chtěl se stát lékařem, takže když přimhouřím oči, proč by nemohl začínat na zdravce? A ze zkušenosti můžu říct, že medik, který chodil na zdravku, se na medicíně v rovině praktických dovedností chytá mnohem líp. Vážně by se mi na Jacinovi líbilo, že by to byl správný student zaměřený na studium a ne na blbiny. Navíc vědomí, že je zamilovaný do Winter, by naše přátelství udrželo v normální rovině. A mám dojem, že pod tou maskou „kamenného strážce“ se skrývá mladík se skvělým smyslem pro humor. A netvrďte mi, že ne. Jen to jeho špičkování s Winter a Thornem bylo JASNÝM důkazem! No a navíc by mě jeho skvělé výsledky určitě motivovaly k tvrdé práci a nadšení do studia… :-)

Gejzíry emocí ve mně vyvolala kniha…

Nemůžu říct jen jednu, to je vám doufám jasné. Takže půjdu po letech :D V roce 2013 mě rozsekala kniha Vykoupená láska od Francine Rivers - nezapomenutelný, silný a emocemi nabitý milostný příběh, který bych ke čtení doporučila všem, kteří by chtěli získat představu o reálném manželském vztahu. V roce 2014 to byla kniha Jsem rozohněná od Tahereh Mafi - postava Aarona Warnera a všechny její charakterové plošky a vrstvy jsou neskutečným mistrovským dílem mezi fiktivními postavami. A v roce 2015 mě drásal, dával dohromady, ničil a zase spravoval Nezlomený od Laury Hillenbrand, která fantastickým způsobem vylíčila neuvěřitelný reálný příběh Louise Zamperiniho.

Hahaha, u téhle knížky jsem se smála nonstop!

Opět nemůžu říct jen jednu, protože jsem ještě nečetla tak ŠÍLENĚ vtipnou knihu, u které bych se smála nonstop. Ale zatím jsem se nejvíce smála při četbě knih od Kerstin Gier (série Drahokamy, série Stříbrná) a Gillese Legardiniera (Zítra začnu nový život!, Všechno je jinak!, Tentokrát to vyjde!).

Chci, aby vyšlo v češtině

Vážně bych si přála, aby v češtině vyšly všechny doplňkové příběhy od Tahereh Mafi k sérii Roztříštěná (Warnerův pohled - je třeba dodávat víc?). Potom zbývající 2 díly Železné víly od Julie Kagawy (Železná královna, Železný rytíř) - i přestože jsem měla možnost si pokračování přečíst díky amatérskému překladu jedné úžasné duše, i tak bych si je ráda přečetla držíc je v ruce s těmi úžasnými obálkami. A do třetice bych si moc přála, aby vyšla zbrusu nová kniha The Chemist od Stephenie Meyer.

I když nemám čas číst, vždycky si najdu chvilku na knihy od…

Vždycky si najdu chvilku na knihy od jakéhokoliv svého oblíbeného spisovatele nebo spisovatelky - určit jméno opravdu nedovedu.

Jedna kniha, kterou bych si vzala, kdybych uvízla na Měsíci

Jednoduché - Winter od Marissy Meyer. Velice dobře tam totiž popsala, jak se z Měsíce dostat zpátky na Zem ;-)

Kniha, kterou asi nikdy nedočtu

Vzhledem k mému pravidlu, nečíst dál knihy, které mě do poloviny nezaujmou… nevím. Zatím jsem nenarazila na knihu, kterou bych si VÁŽNĚ chtěla přečíst, ale nedočetla ji. S některými bojuji, ale věřím, že zvítězím :-)

Lituji, že jsem jako malá nečetla…

Lituji, že jsem jako malá nečetla víc, ale i díky tomu možná čtu víc teď. Titul ale říct nedovedu. Gabru a Málinku jsem četla, Harryho taky, Eragona též a spoustu dětských pohádkových knih, takže nevím… A jiné knihy, které třeba mají v oblibě ostatní, mě nikdy nijak moc nezaujaly…

Moje oblíbené místo na čtení

Doma ve svém křesle. Když je teplo, tak venku v přírodě a ve stínu, POKUD mě neotravuje hmyz.

Nejlepší druhý díl v sérii?

Huf! Tohle je tedy oříšek. Ale nejspíš… nejspíš to bude Jsem zlomená od Tahereh Mafi. V tomto 2. díle jsme se totiž v ději otočili o 180° od toho, kde jsme se nacházeli v tom prvním. Naskytl se nám diametrálně odlišný pohled na Warnera a závěr byl zkrátka o nervy!

O kterého knižního hrdinu jsem se nejvíc bála?

Pokud bych nevěděla, že je kniha Nezlomený napsaná dle skutečnosti a Loui zemřel až v roce 2014, umírala bych o něj hrůzou během celé knihy. Ale takhle tedy uvedu Lygii z neskutečně úžasné knihy Quo vadis? od Henryka Schienkiewicze. Tuhle knihu jsem četla asi 2 - 3x a před více jak 12 lety určitě. Ale dodnes si pamatuji, jak jsem o ni trnula hrůzou - nejen při požáru Říma a při „hrách“, ale i tehdy u toho šíleně riskantního plánu, který Marcus Vinicius vymyslel, aby ji dostal z vězení. Mama mia. Brrr! Ještě teď mi skoro jezdí mráz po zádech. Což mi připomíná, že si chci dát někdy re-reading. Takže ano, o Lygii jsem se bála naprosto nejvíc.

Právě čtu

Můj život ve Francii od Julie Child. K této knize mě přivedl můj dlouho oblíbený film Julie & Julia a nemohla jsem se dočkat, až se pustím do jedné z knižních předloh.

Q&A na tělo: Nikdy bych nikomu nepůjčila…

Nikomu bych nepůjčila knihu, kterou právě čtu a vážně se mi líbí, ale jinak… Řekla bych, že taková kniha není nebo ji zatím nevlastním :-)

Retelling, který originálně překroutil původní příběh

Zatím rozhodně nejlepší retellingovou sérií jsou Měsíční kroniky od Marissy Meyer. Sama jsem se nejprve řadila k zarytým odpůrcům překrucování pohádek, ovšem jen do doby, než jsem si přečetla 1. kapitolu Cinder. Geniální, neotřelé, originální a neskutečně návykové s perfektní skupinou postav. A další retelling, který se opravdu podařil - převyprávění příběhu o Aladinovi v podání Jessicy Khoury v její knize Zakázané přání.

Spánek jde stranou, když čtu…

Doslova jakoukoliv skvělou knihu. Naposledy třeba Noční cirkus od Erin Morgenstern nebo Navždy a věčně od Jennifer L. Armentrout.

Tři nejoblíbenější knihy

Ten, kdo vymýšlel tenhle TAG, tak je vážně… kruťák. ÁÁÁ! OK! Hostitel od Stephenie Meyer. Harry Potter a Fénixův řád od Vy víte koho. Kukačka od Karolíny Limrové. Spokojení? Áchjo, a už slyším nešťastné a nespokojené mručení z mé knihovničky… Uhm. (Ne, Xemeriusi nezapomněla jsem na tebe a pořád tě mám ráda! To platí i pro tebe Thorne! A Wardene, nedívej se na mě těma svýma zlatýma obviňujícíma očima! Já tenhle TAG fakt nevymýšlela!)

Ukaž knihovnu
Bydlet na dvou místech má své nevýhody, takže tady pouze jedna část knihovny :-)




Vytáhni 13. knihu zleva z 1. police odspodu



WC knihy aneb co čtu na záchodě

Hmmm, cokoliv, od čeho se nemůžu odtrhnout. Pamatuju si jednou na takové čtení s Annou krví oděnou od Kendare Blake… Not good idea at all! :D

Xkrát jsem četla…

Již zmiňovaná Gabra a Málinka od Amálie Kutinové. Harry Potter od J. K. Rowling.

Young adult kniha, kterou by měli číst všichni bez ohledu na věk

Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled od Jennifer E. Smith. Relativně krátká, čtivá, kouzelná a neskutečně milá young adult kniha. Brzy plánuji re-reading, abych na ni mohla KONEČNĚ napsat recenzi. A všem, kdo ještě young adult nečetli nebo s tímto typem knih nemají dobrou zkušenost, bych doporučila tuto.

Ze které knihy by měli udělat film?

Rozhodně z Nočního cirkusu od Erin Morgenstern. Tak poutavý, kouzelný, fantazii pozvedající příběh jsem už dlouho nečetla a opravdu jsem u něj narážela na „hranice“ své vlastní fantazie. Tudíž bych ocenila, kdybych všechny stany a především jejich „obsah“ mohla vidět na stříbrném plátně s pomocí stejně kvalitních triků jako v Doctoru Strangeovi. Ach, to bylo nádherné! :-)






Uf. Tak jsme na konci. Přiznávám, že mé mozkové čtenářsko-hodnotící závity jsou vyčerpány. Pokud byste si chtěli tento náročný TAG vyzkoušet, určitě jděte do toho. Jsem zvědavá na vaše názory nebo články ;-) Zatím se mějte!







Obrázky: 2016 - 2017 © Anne Leyyd

Přání...



Milí čtenáři Zefillu, přeji vám všem krásné, požehnané a klidné Velikonoce! Kéž jsou naplněné radostí z Kristova vzkříšení a novou nadějí nejen z přicházejícího jara!


A holky, ať jsou na vás (nás) členové opačného pohlaví v pondělí něžní ;-)




neděle 9. dubna 2017

Šampion - Recenze na knihu






Série: Legenda 3 (3 of 3)
Originální název: Champion
Autorka: Marie Lu

Český překlad: Tomáš Bíla
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013, v ČR 2014
Počet stran: 340







Anotace:

June a Day přinesli pro Republiky obrovskou oběť, ale nyní se jejich země ocitla na pokraji zániku. V okamžiku, kdy se vše schyluje k podepsání mírové dohody s odvěkým nepřítelem Koloniemi, se přihodí něco, co změní kola osudu a uvrhne celý národ do boje o holou existenci. A jestliže chtějí Day a June zachránit Republiku, musí obětovat to nejdrahocennější, co mají. Odhodlají se k další oběti, nebo se nakonec ukáže, že všechno je úplně jinak?

Závěrečný díl trilogie Legenda, který vás překvapí strhujícím závěrem.







Související recenze:






Můj názor:


POZOR! RECENZE OBSAHUJE SPOILERY Z Legendy A Fenoménu

Spoilery z Šampiona jsou zaběleny



Závěr skvělé série Legenda jsem si četla před 3 lety a popravdě, abych byla schopná po takové době napsat tuto recenzi, musela jsem si teď Šampiona přečíst znovu :D Nebyla jsem sice v tom vytržení, v jakém jsem byla před 3 lety, protože jsem věděla, jak to dopadne (upřímně jsem si pamatovala opravdu jen závěr), ale i tak mě to bavilo a re-reading jsem si užila.

STYL PSANÍ

I v závěrečném díle zůstává Marie Lu věrná svému nastavenému stylu, tedy ich formě psaní ze střídajících se pohledů June a Daye. Jako jedné z mála spisovatelů / spisovatelek se jí podařilo odlišit v sobě formu vyprávění obou postav, takže nehrozí, že byste byť jen na okamžik nevěděli, v čí hlavě se nacházíte. Přesto na mě výrazněji zapůsobilo Junenino vyprávění - bylo podrobnější, šlo na něm „poznat“ její vojenský výcvik i striktně logické uvažování, v němž se snažila omezit emocionální stránku na minimum. Naštěstí se jí to ne vždy povedlo. O to silněji pak pasáže, kde si něco cítit dovolila, působily.

POSTAVY

Začnu-li June, tak na její postavě se opravdu značně objevil posun oproti předchozím dílům. Především co se týče jejího pohledu na celé dění v Republice, kdy se snažila dívat na věci Dayovýma očima. Ten konflikt její postavy - kdy se na jedné straně svářela její touha být užitečná pro zemi v roli kandidátky na princepse Senátu a na straně druhé jasně zaměřený postoj skvěle vytrénovaného vojáka, byl podaný perfektně. Ohledně vývoje jejího charakteru nebo jeho reálnosti jsem neměla ani na okamžik pochyby. Perfektně vykreslená postava.

Dalším úžasným plusem bylo to, že se Marii Lu podařilo naprosto vystříhat onoho pubertálního vzdychání a chování, které doprovází snad každou druhou dystopickou hrdinku. U June nic takového nenajdete. Je to voják každým coulem. I přesto však zůstala nanejvýš lidskou, vnímavou k problémům a bolestem druhým a díky tomu všemu patří k hrdinkám, na které vím, že nezapomenu a ráda na ni budu vzpomínat.

Day byl rovněž velmi dobře zvládnutou postavou. Líbilo se mi na něm především to, že se (stejně jako June) snažil za každou cenu udělat správnou věc. Jeho ochranářské sklony vůči Edenovi, touha pomáhat Republice a riskovat pro ni všechno, ačkoliv mu ublížila tím nejhorším způsobem. Mám dojem (ačkoliv to tam nebylo přesně slovně vyjádřeno), že si nakonec uvědomil, že se Republika neskládá z těch x a y mocných a „velkých“ senátorů a armádních důstojníků, ale že je tvořena především těmi „obyčejnými“ lidmi a právě na nich stojí.

Velmi zajímavá (a srdcervoucí) byla část, kdy po noci s June odešel a šel domů, June ho bez jeho vědomí sledovala a viděla ho, jak pláče. To bylo… velmi silné. Nevím, pořád o tom přemýšlím, jak bych se zachovala, kdybych byla na Dayově místě a věděla, že ten, koho miluju, je ten, kvůli komu jsem přišla o rodinu. Nevím! Tohle je myšlenka s tak drtivým nábojem, že zkrátka netuším, co bych dělala a upřímně to nechci nikdy v životě zjistit.

Eden hodně překvapil. Chlapec nevyrostl jenom po té fyzické stránce. Moc se mi na něm líbilo, že (stejně jako Day) i přes své utrpení chtěl Republice pomoci. To, jak se za svůj názor svým „dětským“ způsobem postavil, bylo dojemné.

Anden byl skvělý. Jeho charakter nového Elektora, který chce udržet Republiku pohromadě a postavit ji zpět na nohy, bránit ji proti Koloniím a to přese všechny klacky, které mu, ať už na domácí půdě nebo v zahraničí (především Antarktiďané) připravili, byl rovněž skvěle vystihnutý a bez zaváhání jsem jeho postavě dokázala uvěřit.

Co se týče zbývajících postav, ať už dalších senátorů nebo Patriotů, veřejných nepřátel atd. - všechny byly podané skvěle. Bylo opravdu znát, že si s nimi Marie Lu pohrála a napsala je tak, jakoby každou chvilku mohly vyskočit z knihy a začít žít vlastním životem. No, ale v případě (především) Thomase nebo velitelky Jamesonové jsem vážně ráda, že to nešlo.

PŘÍBĚH

Kniha nás vrací do děje ve chvíli, kdy se June s Dayem po 8 měsíčním odloučení telefonicky spojí, a žádá ho o setkání. Nejde však o nic romantického. Na území Kolonií totiž vypukla nová vlna nákazy a vedení Kolonií je přesvědčené, že za rozšířením stojí právě Republika. Kolonie začínají vyhrožovat, že pokud jim okamžitě nedodají protilátku, zaútočí. Jenže problém je v tom, že Republika protilátku nemá a to jim Kolonie nevěří.

Anden se tak odhodlá k zoufalému kroku - požádá June, aby s Dayem domluvila schůzku, na které se ho oba pokusí přesvědčit, aby jim pomohl. Nebo lépe řečeno - aby jim pomohl Dayův bratr Eden, který si prožil hrůzné experimenty právě z rukou republikových „vědců“. Co na to odpoví Day je nad slunce jasné. A aby toho nebylo málo, Dayův stav se začíná prudce zhoršovat a smrt mu doslova klepe na dveře.

Day vše před June tají tak dlouho, jak to jen jde, protože jí nechce stát v cestě k postu princepse Senátu. Ona sama však posléze začíná pochybovat, zda by případné získání této funkce bylo tím, čím by se měla stát a být Republice prospěšná. Jenže v tom všem zmatku a nejistotě nechce nechat Andena samotného, a proto jej doprovází na ponižující cestě na Antarktidu, kde se pokouší zajistit si spojence v přicházející válce, kterou Kolonie hodlají rozpoutat…

Děj Šampiona je nejen plný napětí a akce, ale i složitých politických kliček. Marie Lu velmi dobře ukazuje, jak to funguje za „státní oponou“, poodhaluje zákulisí pletichaření, ústupků, diplomatických tahů a protislužeb, snah získat více území, strategických výhod a postavení. Ačkoli to na první pohled zní nudně, opak je pravdou a tyto části jsou velmi zajímavé a opravdu dobře napsané.

Velmi mě zaujalo pojetí moderní velmoci - Antarktidy. Jejich bodový systém mě v první chvíli (stejně jako June) nadchnul. Jenže postupně si člověk uvědomuje, že pokud jste za své dobré skutky odměněni různým počtem bodů a tyto pak určují vaše postavení, nezačnete dělat dobro pro body a ne pro dobro samotné? Rozhodně námět k zamyšlení.

Co se týče vztahové linky mezi Dayem a June, tak nebyla natolik výrazná, jak bych chtěla, ale na druhou stranu - vzhledem k tomu, co všechno se dělo, se opravdu dá pochopit, že na milostné vztahy ZDE a NYNÍ nebyl prostor.

Pasáže s Thomasem a velitelkou Jamesonovou byly o ústa. Tento vývoj jsem nečekala a nutno podotknout, že byl jedním z nejzajímavějších bodů knihy - i když tedy… chudák June :-(

Závěrečná sekvence, v níž se Day, Anden a June rozhodli pro svůj veleriskantní plán, byla skutečně o nervy. Především ta část, kdy Day nastoupil do vzducholodi kancléře Kolonií a měl odtud pronést projev na jejich podporu. HÚÚÚF! Moje nervíky metaly salta. Nicméně to nebylo nic proti tomu, co se dělo pak. Už jsem málem myslela, že se nám Marie Lu zhlédla ve Veronice Roth (no šly na mě mdloby, o tom nepochybujte!!!) A konec, který nastal, mě nejprve opravdu zdrtil. Pak jsem se trochu vzpamatovala a doufala a potom jsem… zase padla do prachu zoufalství. Když jsem dočítala poslední kapitolu, měla jsem zaťaté zuby i pěsti a říkala si, že se to na další straně určitě spraví. A pak přišel epilog s oním nezapomenutelným „o 10 let později“ - a můj žaludek předváděl vážně neskutečné výkruty a přemety. 10 let!!!

Ale v konečném důsledku - po dočtení (i nyní po 3 letech a re-readingu) mám stále jeden a ten samý názor - ačkoliv to bylo bolestné a těžké, bylo to vskutku důstojné zakončení této skvělé série. Hořkosladké. Musela jsem obdivovat June, protože opět netuším, co bych udělala na jejím místě. To shrnutí 10 let jejího života mě přimělo uvažovat nad tím, že takhle to je s námi se všemi. Pereme se se životem každý jeden den, ale pak - až bychom dávali dohromady životopis nebo nějaké shrnutí, tak se nám rok vleze do 1 věty, 10 let do jednoho odstavce, 50 let na půlstránku? Není to šílené? Anebo je to dobře?

DOPORUČENÍ

Šampiona rozhodně doporučuji všem, kteří začali číst Legendu. Závěrečný díl této série je strhující, maximálně zajímavý a nervydrásající - především závěrečné části. Postavy se na svých nesnadných cestách učí a vyvíjí a jakkoli bolestné je to sledovat, patří to k nim i k této skvělé sérii (a k životu každého člověka).

A jelikož už mám přečteno x a y dystopických sérií, mohu si dovolit ohodnotit konec této série jako jeden z těch nejlepších, jaké jsem četla. Bolest, naděje. Hořkosladké pocity, žádné klišé.

Pokud jste o této sérii neslyšeli a chtěli byste zažít nevšední, drsně realistický příběh z dystopického světa, je série Legenda přesně tím pravým.





Celkové hodnocení:

«««««


Bez zaváhání dávám 5 hvězd. Šampion a celé série Legenda se řadí k jedněm z těch nejlepších dystopií, jaké jsem měla tu čest číst. Strhující příběh, drsná realita, silná pouta přátelství, lásky, odpovědnosti, a perfektně vykreslené postavy, které neváhají přinášet nemalé oběti. To vše a mnohem víc naleznete ve 3 knihách skvělé autorky Marie Lu.




Obrázky: google.com, pinterest.com

sobota 8. dubna 2017

Hláška, citát











Hláška na týden





Odile: „Jak dlouho ji necháte tvrdnout na tom dešti?“

Blake: „Tak dlouho, dokud se nedozvím, jestli jsou ty řasenky z reklam skutečně voděodolné.“ 




Gilles Legardinier - Všechno je jinak!




Citát na týden







„Svět by dávno skončil, kdyby nebylo víc dobrých lidí než těch zlých.“ 



Bones - Booth



pondělí 3. dubna 2017

Reader Problems TAG


Tohoto zajímavého TAGu jsem si všimla na blogu Bookish Friendship. No, a jelikož jsem se už dlouho do žádného nezapojila, řekla jsem si, proč ne… :-)

1. Ve své složce „Chystám se číst“ máš kolem 20 000 knih. Jak se rozhodneš, do které se pustíš?

Tedy… tolik knih v TBR naštěstí nemám. Právě nyní má složka čítá kolem 120 knih, které si opravdu CHCI přečíst. Zvykla jsem si tuhle složku sem tam procházet a třídit - jinými slovy „vymazávat“ ty knihy, na které už mě „chuť“ přešla. Tak nějak cítím, že pokud se ke knize mám dostat, tak se k ní dostanu nehledě na to, zda ji v TBR mám nebo ne. Navíc představa, že bych tam měla tolik knih a jejich počet by dál narůstal, a já přitom VĚDĚLA, že se k nim ke všem pravděpodobně nedostanu, by mě opravdu děsila a rozesmutňovala, takže se snažím držet reality…

A podle čeho vybírám? Zásadně podle nálady - zkrátka podle toho, na co mám „chuť“ :-)

2. Jsi v polovině knihy a nelíbí se ti. Budeš v ní pokračovat nebo skončíš?

Tak na tohle už mám zaběhnutý postup. Pokud jsem v polovině (nebo se k ní blížím) a kniha mě nezaujala, nebaví mě nebo mě přímo rozčiluje, skončím s ní. Už se mi několikrát stalo, že jsem se do čtení nutila a četla pak tuhle knihu „z donucení“ 3x tak dlouho jako knihy jiné, což mě otravovalo, takže jsem si stanovila tohle pravidlo a jsem s ním spokojená. Navíc - když člověk ví, že ta další kniha, kterou si vybere, může být daleko lepší… není nad čím váhat. A kdyby mě někdy náhodou popadla chuť ony nedočtené knihy dočíst, vedu si o nich seznam, takže vím, co mám hledat :-)

3. Blíží se konec roku a ty jsi ještě daleko od splnění své čtecí výzvy na Goodreads. Pokusíš se ji stihnout, a pokud ano, jak?

Tak přesně tahle situace se mi stala už 2 roky po sobě. Před 2 lety jsem výzvu opravdu projela, protože jsem kvůli práci nestíhala. Jenže kdo už někdy byl v pořádném časovém presu, tak pak přehodnocuje priority a zkrátka si musí říct, že to je „jenom výzva“ a svět nespadne, když ji nesplním.

Loni jsem taky nestíhala, ale protože ten počet knih, které mi chyběly, nebyl tak markantní, pustila jsem se do čtení a výzvu nakonec dokončila. Upřímně přiznávám, že jsem si přečetla i pár kratších knih, abych je měla dočtené rychleji. Já vím, já vím! Shame on me! :D

4. Obálky série, kterou miluješ, se k sobě moc nehodí. Jak se s tím vyrovnáš?

Tak tento problém jsem zaznamenala u ostatních čtenářů, ale ne u sebe. Spoustu sérií, které si čtu, mám pouze z knihovny a nepořizuji si ji do své vlastní. A ty série, které jsem si koupila, se k sobě naštěstí pěkně hodí :-) Ale pokud by nakladatelství změnilo typ obálky, tak by mě to pochopitelně naštvalo. Teď se právě trochu bojím toho, jak to bude se sérií Kostičas a zda Host zůstane u původního stylu nebo ne…

Zde mě spíše rozčiluje a mrzí, pokud se česká nakladatelství rozhodnou pro vlastní obálky namísto těch originálních - jako třeba u série Roztříštěná od Tahereh Mafi. Kdo jste viděli originální skvosty, tak mě jistě chápete…

5. Všichni milují knihu, kterou ty opravdu, ale opravdu nemáš ráda. S kým probereš své rozjitřené pocity?

Pokud narazím na knihu, kterou ostatní milují a já ne, tak se z toho „vypovídám“ v recenzi nebo to proberu s člověkem, který má podobný názor. A pokud nikdo takový není? No, tak se nedá nic dělat. Přežiju to :D

6. Na veřejnosti čteš knihu a víš, že nemáš daleko k pláči. Co budeš dělat?

Hmmm - asi takhle. Pokud vím, že mě kniha (případně daná scéna) emocionálně zasáhne, tak si ji na veřejnosti rozhodně nečtu. Znám se a vím, jak by to dopadlo. Navíc když mě kniha takto zasáhne, tak si všechny emoce, které do mě „pere“ chci prožít naplno - tudíž např. Zlodějku knih nebo třeba Nezlomeného mě ani nenapadlo číst někde na veřejnosti. A pokud se to stane nečekaně? Rozdýchám to, zavřu knihu a počkám, až budu v klidu a soukromí a pak to dočtu.

7. Právě vyšlo pokračování série, kterou miluješ, ale zapomněla jsi, co se dělo v předchozím dílu. Dáš si jeho re-reading? Skočíš na pokračování? Najdeš si informace o předchozím dílu na Goodreads? Frustrovaně se zhroutíš?!

Mám-li předchozí díl doma, rychle ho pročtu / prolistuju. Jinak si vždycky přečtu svou recenzi, případně komentáře jiných čtenářů a celou dobu DOLUJI informace ve své hlavě :D Je-li ale venku nový díl, vím, že bych re-reading nezvládla, protože už se tak ŠÍLENĚ těším na pokračování. A je-li to opravdu série, kterou miluji, tak mi tohle všechno stačí, abych kostru příběhu předchozího dílu poskládala dohromady.

8. Nikomu - ale opravdu nikomu - nechceš půjčit své knihy. Jakým způsobem tazatele slušně odmítneš?

Ajaj :D Zatím jsem tohle řešit nemusela, ale asi by záleželo na 2 věcech. Za prvé, pokud jsem už danému člověku knihu půjčila a mám s ním špatnou zkušenost, pokusila bych se z toho nějak vykroutit, případně říct narovinu, proč mu knihu nepůjčím. Za druhé, pokud o daném člověku vím, že není absolutní buran, knihu mu půjčím a budu doufat, že mi ji vrátí ve stejném stavu, v jakém jsem mu ji půjčila.

9. Za měsíc jsi začala číst a pak odložila už 5 knih. Jak se dostaneš ze svého čtecího záseku?

Tak takovýhle zásek se mi ještě naštěstí nestal. Zasekla jsem se u 1 - 2 knih. Problém byl nejčastěji v tom, že mě kniha nebavila a já se k ní musela „dokopávat“. Ze záseku jsem se dostala, pokud jsem knihu KONEČNĚ dočetla anebo s ní přestala a vrhla se na jinou. A pokud opravdu nemám náladu číst, no tak nic nečtu. Četba pro mě není droga, ale především zábava ;-)

10. Vychází spousta nových knih, které si toužíš přečíst. Kolik si jich doopravdy koupíš?

Kupuji si ty knihy, o kterých vím, že se k nim ROZHODNĚ budu chtít vrátit. Nikdy si nekupuji ty knihy, které „mám chuť“ si přečíst. Už jsem se párkrát napálila a nemám peníze ani nervy na další podobné omyly. Ne, kupuji si pouze ty knihy, které jsou pro mě „něčím víc“. Takže většinou je na 1. místě knihovna, pak samotné čtení, pár dní / měsíců, kdy knihu vstřebávám a rozhoduji se, zda opravdu stojí za to a pak teprve nastupuje objednávka. Má to své nesporné výhody, i když si třeba mnohdy musím počkat.

11. Jak dlouho necháš knihy, na které ses šíleně těšila, čekat na poličce, než se do nich pustíš?

Už jsem se několikrát přesvědčila, že hodně záleží na náladě a okolnostech. Třeba Winter od Marissy Meyer jsem si předobjednala hned, jak to bylo možné, ale protože jsem měla spoustu dalších věcí na práci, tak jsem se k ní dostala o hodně později. Bylo to tím, že jsem se do ní chtěla pustit, až budu mít víc klidu a oči se mi nebudou zavírat únavou. A Vidořád od Samanthy Shannon jsem si četla až x měsíců poté, co mi kniha přišla. Tady jsem se bála, že mě příběh zklame a nedosáhne kvalit 1. dílu. Tudíž u mě opravdu závisí na náladě a okolnostech…




Tak, to bylo všechno :-) Třeba jste se v něčem našli, třeba ne. Každopádně pokud byste se do výzvy chtěli zapojit, máte možnost ;-) Klidně mi nechte v komentáři odkaz na článek s vašimi odpověďmi (anebo jen odpověď v komentáři), ráda si přečtu, jak s výše zmíněnými problémy zápasíte vy :-)






Obrázky: 2017 © Anne Leyyd

sobota 1. dubna 2017

Dreamologie & Černý led - Recenze na knihy


Nová várka mini-recenzí. Dreamologie - prvotina autorky Lucy Keating a Černý led od autorky úspěšné série Zavržený Beccy Fitzpatrick.













Dreamologie

Originální název:
Dreamology
Autorka: Lucy Keating

Český překlad: Jana Jašová
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2016, v ČR 2016
Počet stran: 329







Anotace:

Kdo by nechtěl potkat kluka svých snů?

Alice potká kluka svých snů – doslova. S Maxem cestují po světě a prožívají spoustu krásných a dobrodružných chvil. Ale je v tom háček! O všem se Alici jen sní… Do té doby, než se s otcem přestěhuje do Bostonu a začne chodit na novou školu. A koho ve třídě nepotká? Maxe – kluka z masa a kostí! Není ale takový, jakého si ho Alice představovala. Má komplikovanou povahu a cestu k sobě nenacházejí snadno. Za vším vězí dávný experiment, který jim hranici mezi realitou a snovým světem nadlouho rozostřil.

Komediální příběh s laskavě potrhlými hrdiny a spoustou sympatických postav, které čtenáře donutí smát se nahlas!





Můj názor:

Na tuto knihu mě nalákala zajímavá anotace, která slibovala opravdu úžasný - přímo snový - příběh, o němž snad každá z nás alespoň jednou (minimálně) uvažovala. Knihu jsem si z knihovny přinesla celá nadšená a velmi brzy se dala do čtení. Nicméně… záhy mi došlo, že už bych se ve svých přehnaných očekáváních měla vážně krotit.

Autorka si pro příběh vybrala ich formu vyprávění z pohledu hlavní hrdinky Alice. Mimo děj odehrávající se v reálném čase, je kniha doplněna o několik ukázek z Aliciných snů, takže si můžeme udělat představu o tom, jaká dobrodružství hlavní dvojice zažívá poté, co se uloží k „pokojnému“ spánku.

Lucy Keating vůbec nepíše nudně, děj je čtivý a rychle ubíhá (i díky krátkým kapitolám), nicméně příběh jako celek ve mně vyvolal spíše rozčarování. Absolutně nenaplnil ani polovinu mých nadějí a byl zkrátka… plytký. Nevím, jakým jiným slovem to lépe popsat.

Nejprve jsme sledovali, jak se Alice seznamuje s Maxem v reálném světě, poté její snahu ho přimět, aby přiznal, že i on si uvědomuje, že se znají ze snů. Dále následovala pasáž, kdy Max přiznal barvu, ale dělal, že s tím nechce mít nic společného. Nakonec se naštěstí rozhoupal jiným směrem a spolu s Alicí se pokusil zjistit, kdo A co s nimi udělal, že spolu navzájem sní jedny a ty samé živé sny. Zdá se to jako nanejvýš zajímavá zápletka, že? No, opak je pravdou. Za celou knihu jsem nepocítila ani záchvěv napětí, strachu o hrdiny nebo jednoduše hlubší propojení s nimi či dějem, jako se mi to bez potíží stává u jiných. Jinými slovy - kniha ve mně nevyvolala ani náznak nějaké hlubší emoce.

A onen vyzdvihovaný humor? Mám dojem, že mezi autorkou (+ reklamní propagací) a mnou existuje propastný rozdíl na názor, co lze považovat za „humor, který vás donutí smát se nahlas“. Upřímně jsem se zasmála jen párkrát, a rozhodně to nebylo stylem, kdy bych se popadala za břicho. Prostá úsměvná poznámka a… to bylo všechno. Dreamologie v sobě neměla ani čtvrtinu toho humoru, který čtenářům po fůrách nakládají třeba knihy od Kerstin Gier nebo Gillese Legardiniera. Tudíž další zklamání.

No a co samotní hrdinové? Ani oheň ani led. Upřímně přiznávám další věc, a sice tu, že si nyní (11 dní po dočtení) nemůžu vybavit nic, díky čemuž bych si jednoho nebo druhého zařadila hlouběji do paměti. Z jejich zvláštního vztahu na mě ze stránek nepřeskočila byť jen jedna jediná jiskra. Zkrátka mi postupně splývají s tou kupou ničím nevýrazných a nezajímavých knižních hrdinů. Ničím mě neupoutali, ničím nepřekvapili. Nudááá. A zklamání.

Knihu bych tedy doporučila těm z vás, kteří hledáte naprosto nenáročný příběh s průměrnými hrdiny, u kterého si chcete odpočinout, nečekat žádné zvraty ani struhující děj či rozuzlení. V hodnocení se proto přikláním k velmi slabým 3 hvězdám. Velmi slabým!



Celkové hodnocení:

«««««

Dreamologie je neslaný nemastný příběh, který by mohl být skvělý, kdyby autorka naplno využila jeho slibný potenciál. Pokud od knihy nebudete čekat žádný převratný děj nebo úžasné postavy, možná s ní budete spokojení.












Černý led

Originální název:
Black Ice
Autorka: Becca Fitzpatrick

Český překlad: Martina Šímová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2014, v ČR 2015
Počet stran: 392







Anotace:

Britt Pfeifferová se připravovala na výlet do Tetonských hor, ale nečekala, že se k ní bude chtít přidat její bývalý přítel Calvin, který ji stále pronásleduje v myšlenkách. Jenže než stačí Britt zpracovat své city ke Calvinovi, nečekaná bouře ji přinutí vyhledat přístřeší v osamělé chatě u dvou velmi hezkých obyvatel – jenže tito muži jsou uprchlíci a uvězní ji jako rukojmí.

Britt výměnou za svůj život souhlasí s tím, že muže převede přes hory. Ví, že musí zůstat naživu dost dlouho na to, aby ji Calvin našel. Všechno je ještě horší, když Britt objeví mrazivé důkazy o vraždách, ke kterým došlo v okolních horách. Tento objev z ní však může udělat vrahovu příští oběť.

Jenže v horách není nic takové, jak se zdá, a všichni něco tají, včetně Masona, jednoho z Brittiných únosců. Jeho laskavost Britt mate. Je Mason nepřítel, nebo spojenec?





Můj názor:

Na Černý led jsem se šíleně těšila. Stejně jako u předchozí knihy mě i u této velmi zaujala anotace. Oběť únosu se zamiluje do únosce - no to je něco pro mě! Myslím, že někteří z vás chápou, proč právě mě tohle tak moc zaujalo :D

Od Beccy Fitzpatrick jsem četla celou sérii Zavržený, a ačkoli mi tamější hrdinka Nora velmi často přivodila nutkání padat nad jejím chováním do mdlob, doufala jsem, že u této knihy bude znát autorčin posun. Především co se týče postav. Žel… jsem se ZASE mýlila.

Čtivost knize vůbec nechybí - děj plyne pěkně, svižně, žádná nuda, žádné vatové pasáže. Zde tedy nelze vytknout nic. Příběh je vyprávěn ich formou z pohledu hlavní hrdinky Britt. A právě ona je prvním kamenem úrazu, který pro mě poslal Černý led do kopru. Čím mě Britt rozčilovala? Změnami svých nálad a názorů, které se střídaly rychleji než dubnové počasí. Rádoby hraní si na hrdinku typu „všechno zvládnu, já na to mám, jsem silná a chytrá“. Totiž oproti tomu, jak o sobě Britt smýšlela, se chovala jako jeden z exemplářů potrhlé puberťačky. A postupem četby to bylo čím dál otravnější.

A jedeme dál. Mason alias jeden z únosců mi seděl zhruba do ¼ knihy. Jenže poté, co začal téměř opěvovat Brittinu chytrost a vynalézavost, jsem začala mít chuť schovat se do koše. Kam ten chlap dal rozum!!!??? Vůbec nechápu, co na ní viděl. Vždyť byla tak… tak prdlá! A navíc ještě nejdřív málem letěla na Shauna! No tááák!

V celém příběhu se od samého začátku (sněhová bouře), chování únosců, Brittina „logika“, odhalení Calvina (+ jeho chování), vyskytuje tolik do očí bijících nelogičností, že požitek z četby bylo to poslední, na co jsem mohla myslet. Autorka se opravdu snažila dát příběhu punc reality (z mnohých poznámek v ději to opravdu bylo znát - myslím tu snahu), ale zkrátka - buď jsem přehnaně detailistická, anebo to Becce opravdu nevyšlo. Jenže vzhledem k tomu, že jsem na příběh byla tak natěšená a neustále se snažila do něj dostat a užít si ho (až to nakonec prostě nešlo), se přikláním k té druhé možnosti.

Navíc pro mě byla zklamáním další věc, a sice to, že jsem si v polovině knihy byla na 97 % jistá, kdo je vrah. A zanedlouho potom mi docvaklo, kdo je Mason. Takže… toliko k „drsné detektivní“ zápletce. Chm.

Samotný závěr byl… eh, no, byla jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ovšem epilog tomu nasadil korunu, protože z toho TÁÁÁK děsně kapal cukr, až mi přišlo lehce mdlo. Zkrátka se nám z drsného horala Masona stal plážový playboy s replikami, za které by se nestyděl kdejaký hrdina z románů červené knihovny.

Tudíž - pokud už máte něco načteno, neočekávejte, že vás kniha šokuje nebo překvapí. Černý led tudíž doporučuji jako velmi odpočinkovou knihu (pokud vážně nemáte nic lepšího po ruce), u které musíte počítat s tím, že narazíte na kupu nelogičností, budete muset skousnout hrdinku, kterou byste možná víc jak 20x praštili a která opravdu neví, co a jak si myslet / dělat.

Co musím pochválit, tak opravdu velmi povedenou obálku. Krásná. Škoda, že se jí příběh nemůže rovnat… :-(


Celkové hodnocení:

2,5 / 5

Pokud se řadíte k náročnějším čtenářům, kteří oceňují logičnost příběhu, reálně napsané a promyšlené postavy a opravdové detektivní zápletky, rozhodně se Černému ledu vyhněte. Nicméně pokud hledáte skutečně nenáročný příběh, nebo vám nevadí otravná hlavní hrdinka, není proč se dalšího díla Beccy Fitzpatrick bát.





Obrázky: google.com, pinterest.com