úterý 10. října 2017

Cena odvahy / 3. kapitola - První noc










PŘEDCHOZÍ 2. KAPITOLA - ZDE





S každým krokem, který Cara za stratégem udělala, jí srdce bilo rychleji. Jen okrajově vnímala, že vyšli zpět do vstupní síně a poté zabočili na široké schodiště a vystoupali dvě, možná tři patra.

Stratég mlčel. V ruce pevně svíral provaz, jímž byla spoutaná, a ani jednou se neohlédl.

Cara upírala zrak do jeho týla a nemarnila čas prohlížením ztemnělé chodby, jíž se ubírali. Snažila se v duchu projít každý záblesk vzpomínek, kdy ji Henry učil, jak se má bránit, je-li spoutaná. Avšak dřív, než by bývala chtěla, zastavili na konci chodby u masivních dřevěných dveří osvětlených vedle planoucí pochodní. Stratég neslyšně otevřel a vtáhl ji za sebou dovnitř.

Spěšným pohledem Cara zjistila, že v místnosti nikdo další není. Prokřehlým tělem jí hned proběhla úleva, protože zde panovalo příjemné teplo.

Jeremy zavřel dveře a ozvalo se zarachocení, když zamknul. Klíč si pak vsunul do kapsy u kalhot.

Cara ho nepřestávala ostražitě sledovat - čekala, že se na ni každým okamžikem vrhne. On však dělal, jakoby tam nebyla. Pustil její provaz a přešel ke krbu, v němž plápolal oheň. Na nízké stoličce před ním stála dvě vědra plná vody. K jednomu se sehnul, nabral vodu do dlaní a opláchnul si obličej.

pondělí 9. října 2017

Zefill - Knihomol #19


Zdravím vás u dalšího fotočlánku z rubriky Zefill - Knihomol. Pokud máte dojem, že jsem s nimi poslední dobou roztrhla pytel, tak... máte pravdu :D A brzy k nim přibude další, jen co mi dojde ona kýžená fialová kráska... Možná už tušíte ;-) Ale nepředbíhejme! V tomto článku se můžete mrknout na Říši bouří aneb 5. díl skvělé série Skleněný trůn od S. J Maas, kterou jsem si objednala hned, jak to bylo možné a stejně jako většina z vás jsem se jí ani já nemohla dočkat :-)

Právě teď ji mám rozečtenou a můžu říct, že jsem víc než spokojená a nadšená :-) A jen tak mezi námi bych se praštila, protože jsem si (husa) vyspoilerovala všechno dopředu - holt jsem se nemohla dočkat a teď na to doplácím :D Ach jo! :D





sobota 30. září 2017

Cena odvahy / 2. kapitola - Nezvaní hosté









PŘEDCHOZÍ 1. KAPITOLA - ZDE






Jackie Evancho - Rains of Castamere




Caru probudila zima. Ještě se zavřenýma očima zůstala bez hnutí ležet a hlavou jí pozvolna proběhla myšlenka, že Molaova pec musela vyhasnout a venku se ochladit, protože takovou zimu v pekárně ještě nezažila. Čím rychleji přicházela k vědomí, docházelo jí, že něco není, jak má být. Pohybovala se. Něco s ní kodrcalo sem a tam. Při hlubším nádechu ucítila koňský zápach se směsí mokré pytloviny a navlhlého obilí.

Rozpršelo se snad a Berg zapomněl zavřít okna ve spíži?

Vzápětí ji zaměstnal jiný vjem. Bolest. Sykavě se nadechla a otevřela oči. Všude byla tma a ona cítila, jak jí palčivě tepe v týlu a na předloktí. Mhouřila oči, aby rozehnala spánek a chtěla si hlavu prohmatat, jenže nemohla. Nejdřív ji napadlo, že snad ještě napůl spí, ale poté ucítila tah na zápěstí. Škubla pažemi a… nic. Škubla jimi podruhé a bolest zesílila. Provaz. Byla svázaná.

Prudce rozevřela víčka a hluboko uvnitř sebe cítila, jakoby jí do žaludku spadl balvan ve stejnou chvíli, kdy se její srdce divoce rozbušilo. Briar. Její město! Nájezdníci. Michael a Sára. Lily. Ten lupič… Pamatovala si na jeho škodolibý úsměv a pak už nic.

Příval dalších vzpomínek rychle zaplašila. Po chvilce, kdy její oči přivykly na tmu, poznala, že je na žebřiňáku krytém obyčejnou plachtou. Vůz se pomalu šinul vpřed a Cara zvedla hlavu, aby se rozhlédla. Ležela mezi několika pytli obilí, dřevenými truhlicemi, hliněnými nádobami, štůčky látek a spoustou věder plných pečiva, ořechů, cibule a česneku.

Vzápětí se zatřásla zimou a uvědomila si, že má promočené skoro celé šaty. Vzhlédla a spatřila, že vrchní část plachty je protržená. Venku skutečně pršelo a husté provazce deště dopadaly na plátěný kryt vozu a dírou přímo na místo, kde ležela. Cara zatnula čelist a pomaličku se zvedala, až na voze klečela a pohled upírala dopředu.

čtvrtek 21. září 2017

Zefill - Knihomol #18


Zdravím vás u nového fotočlánku ze série Zefill - Knihomol. Knihu, které se týká, je možné v poslední době vidět téměř všude a všichni ji zcela jistě znáte. Já si ji koupila kvůli skvělým recenzím čtenářů, povedeným fanartům a opravdu zajímavé zlodějské zápletce. Trochu se bojím, jestli jsem peníze nevyhodila zbytečně, ale doufám, že se mi příběh bude líbit a už se nemůžu dočkat, až se do něj pustím... :-)

Samozřejmě nelze nezmínit pečlivou a krásnou grafickou úpravu, s níž si v nakladatelství opravdu pohráli. Jakmile jsem balíček rozbalila, nevěřila jsem svým očím! Krása. A ta úžasná obálka! :-)





úterý 12. září 2017

Zefill - (Z) venku #11 - Kroměříž (část II.)



Zdravím vás u druhé části fotočlánku z Kroměříže! A hned na jeho začátku musím přiznat, jaká konina se mi povedla. Znáte to, jak chcete hodně něco dělat - třeba fotit - a víte, že to budete dělat dlouho a nevezmete si druhou baterku do foťáku? Ne? No, buďte rádi, mě se totiž přesně tohle podařilo.

Květná zahrada byla vážně úžasná, a proto mě moc mrzí, že jsem nemohla fotit dosytosti, ale musela jsem se dost podstatně „omezit“ na to, co se mi v danou chvíli zdálo jako nejlepší... Tudíž pokud se sem vypravíte, vězte, že je toho zde k vidění MNOHEM VÍCE! A až se do Kroměříže dostanu podruhé, druhou baterku si izolepou přilepím k foťáku! ;-)

Ještě malá poznámka: pokud se budete pozorně dívat na chodník, můžete již kousek od nádraží a Podzámecké zahrady najít symboly, které vás do Květné zahrady dovedou.


neděle 10. září 2017

Život a smrt: druhý pohled - Recenze na knihu


Série: Stmívání 1,75 (1,75 of 4)
Originální název: Life and Death: Twilight Reimagined
Autorka: Stephenie Meyer

Český překlad: Markéta Demlová, Martina Šímová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2015, v ČR 2016
Počet stran: 430









Anotace:

Při příležitosti oslavy desetiletého výročí Stmívání vytvořila Stephenie Meyerová Život a smrt, smělý a podmanivý přepis ikonického milostného příběhu, překvapivý a okouzlující současně.

Kniha obsahuje speciální edici původního Stmívání a z druhé strany knihy nový příběh chlapce jménem Beau, převyprávění osudů Belly do mužské podoby. Dále je kniha doplněna vysvětlující předmluvou autorky 









Můj názor:

Jelikož tuto ságu zná každý, kdo posledních 12 let nebyl bez kontaktu s lidskými bytostmi, nebudu recenzi dělit na 4 obvyklé body, na které se jindy zaměřuji (styl psaní, postavy, příběh, doporučení). Berte proto tuto recenzi spíše jako „mé dojmy“…

Jednou byla v jednom knižním TAGu otázka, od jakého autora bych si přečetla i nákupní seznam. Má tehdejší odpověď zněla Colleen Hoover. Nicméně to byla chyba. Správná odpověď je Stephenie Meyer. Byla jsem docela překvapená, že nikdo z mých goodreads / Databáze knih přátel tuto knihu nečetl.

Styl psaní této autorky se ani po letech nemění - stále je neskutečně chytlavý, čtivý, vyvážený, vypilovaný - dalo by se říct, že asi zraje jako víno a mě zkrátka vždy chytne.

Stmívání pro mě znamenalo určitou revoluci v mé vlastní četbě, protože jsem do té doby nečetla nic, co by se alespoň vzdáleně podobalo smršti pocitů, které ve mně vyvolala právě Stephenie Meyer. Navíc právě této autorce také vděčím za podstatnou změnu v mém stylu psaní a uvažování o popisu scén, pocitů atd. A i když kvůli komercionalizaci této ságy můj zájem o ni o dost opadl, stále na ni ještě nedám dopustit - přece jen: knihy tu byly dřív!

Jaký byl ale přepis Stmívání s prohozením pohlaví u většiny postav?

Autorčinu stylu psaní nelze vytknout zcela nic a za tím si pevně stojím. Ačkoliv to byl víceméně přepis předchozí knihy (zhruba 70 %), nenudila jsem se a byla zvědavá, co se stane dál. Navíc autorčino vysvětlení, proč dostala chuť napsat tento příběh, chápu a beru ho. Ať si zlí jazykové tvrdí, co chtějí - chápu ji.

Zaměřím-li se ale čistě na děj samotného příběhu a porovnám-li jej s první verzí, pak je asi jasné, že tato prvotní verze vede - a to dost. Na druhou stranu je ale třeba říct, že díky přehození pohlaví hlavních postav, vyznělo několik scén mnohem lépe a humorněji. Například to, že Edythe Beauovi řekla, že je idiot, Edytheino setkání s Charliem a Beauovo „vypořádání se“ s Taylor. U těchto scén jsem se skutečně bavila na maximum!

Nicméně na větší počet scén mělo přehození pohlaví podstatně méně příznivý efekt. Velká část originálního příběhu se točí kolem „ohroženého druhu“ jménem Bella a „ochranáře na plný úvazek“ taktéž známého jako Edward. No, a pokud tohle přehodíte, pak zde máme lehce nudného a uťáplého Beaua, kterého chrání super silná upírka Edythe. Eeeh. Nic proti super silným hrdinkám - Dianu Prince, Xenu, Princeznu Fantaghiro a další skvělé hrdinky mám velmi ráda a nedám na ně dopustit, ovšem ani v jednom ze zmíněných příběhů to nedopadalo tak, jako to dopadalo zde. Jinými slovy - oni u jedné ze zmíněných hrdinek, nebyl vztah k jejich „slabšímu“ protějšku vytvořen tak, jako zde…

Do kolen mě dostala ona známá scéna v lese, kde (a já tak doufala, že právě toto Stephenie nějak upraví a vymyslí jinak!) Edythe nese Beaua na zádech. Já chápu, že jiný způsob přepravy se jaksi nenabízí, ale snad by šlo pěknou lesní scénu napsat i jinak? No ne? A nezachránila to ani humorná poznámka, že si Beau připadal jako gorila na chrtovi.

Dále mě zklamala ta část, kdy si celá rodina Cullenových vzala na starost Beauovu ochranu - doslova a do písmene si ho tam přehazovali z náruče do náruče a u kluka to působí opravdu divně.

Co však rozhodně stojí za velkou pochvalu, tak zcela odlišný konec! Byla jsem přesvědčená, že od začátku až do konce to bude přepis Stmívání, ovšem autorka překvapila! Pro Život a smrt si zvolila skutečně alternativní konec, díky němuž se současně vyhnula docela děsivým představám o možném pokračování ve stejném duchu. Ono upřímně - zkuste si představit děje následujících dílů jen s prohozením pohlaví postav. Už ten druhý by byl parodií sám pro sebe. Takto jsme toho byli ušetřeni a já si tento alternativní konec užila a četla ho s mnohem větším zájmem, než jsem na začátku čekala. I když soucítím s mnoha postavami, jichž se tento konec dotknul velmi drsným způsobem… :-(

Ještě další věc - kvůli celému tomu „přehození“ pohlaví téměř všech postav, jsem si k nim nedovedla vytvořit tak silný vztah, jaký jsem si vytvořila k původní rodině. Ovšem s jednou výjimkou. Archie :-) Mám dojem, že i kdyby Alice byla hermafrodit, oblíbila bych si ji tak jako tak :-)

Tudíž abych to shrnula - nelituji, že jsem si tuto knihu přečetla. Původní příběh je však rozhodně lepší.

A malá poznámka: zajímalo by mě, jak bych reagovala, kdybych si nejprve přečetla tuto knihu (bez žádného povědomí o sáze) a pak teprve přešla k originálnímu příběhu… Vážně mi to vrtá hlavou. Někdy bych si zkrátka ráda přečetla něco „znovu poprvé“ :-)





Celkové hodnocení:

3,5 / 5


Máte-li rádi styl psaní Stephenie Meyer a máte-li ještě stále rádi tuto ságu (alespoň z nostalgie), pak si tuhle převyprávěnou knihu klidně přečtěte. Také pokud vás zajímá, jaký alternativní konec si autorka pro své postavy připravila.

Nemáte-li rádi Stmívání a nemáte-li rádi autorku, pak si ušetřete nervy a tomuto dílu se vyhněte.





Obrázky: google.com, pinterest.com

sobota 26. srpna 2017

Zefill - (Z) venku #10 - Kroměříž (část I.)


Zdravím vás po dlouhé době! :-) Doufám, že užíváte léta (i když už vypadá spíš na podzim) a máte za sebou spoustu krásných zážitků a kupu dalších před sebou. Je to téměř k nevíře, ale od posledního článku z této sekce uplynuly již více jak 2 roky. Hrůza. Můžu vás ale ujistit, že nyní se to trochu spraví, protože chystám minimálně 2 další články, které budou spadat právě do tohoto bloku.

A proč ta dlouhá odmlka? Ven jsem sice chodila, ale buď jsem navštěvovala svá oblíbená místa anebo jsem na focení neměla čas / náladu a sílu poté fotky upravovat. Jenže za letošní prázdniny jsem se dostala na 2 dechberoucí místa a nefotit mi přišlo jako zločin. Tudíž v tomto 1. článku se můžete podívat na první část cesty po Kroměříži mýma očima. 

Musím přiznat, že po Olomouci je Kroměříž rozhodně druhým nejkrásnějším městem, jaké jsem navštívila a hned jsem si ji oblíbila.

Kroměříž jsme navštívili začátkem července a vyšlo nám skutečně pohádkově krásné počasí. Jeli jsme kousek vlakem a poté spokojeně zamířili do města a směr parky a zahrady. Jen taková malá technická poznámka - pokud se do Kroměříže také chystáte a také pojedete vlakem, dejte si pozor na tamější WC na vlakovém nádraží. Nikdy by mě nenapadlo, že je možné považovat něco TAKOVÉHO za výsledek rekonstrukce, která skončila před 14 dny. Podle slov jedné paní, na kterou jsme narazili, je lepší si dojít kousek vedle na nádraží autobusové.

Trochu neslavný začátek, nicméně poté už to bylo jedině lepší :-) Na Kroměříži je skvělé, že se všude dostanete pohodlně pěšky, nemusíte nikam jezdit autobusem, ale vše máte opravdu při ruce. Podzámecká zahrada, která byla naším prvním cílem, se nachází pár stovek metrů od obou nádraží. Její rozloha je víc jak 64 ha, takže jsme z ní nestihli projít snad ani čtvrtinu. Máme ale v plánu se tam na podzim podívat znovu, protože ta záplava zeleně musí v odstínech rudé, oranžové, zlaté a žluté a hnědé vypadat naprosto úchvatně.




úterý 18. července 2017

Důvod dýchat & Krvavé ostří - Recenze na knihy


Zdravím vás po delší době a přináším další z mini-recenzí! Tentokrát na opěvovanou knihu Důvod dýchat od Rebeccy Donovan a povídkovou knihu Krvavé ostří ze světa Skleněného trůnu od Sarah J. Maas.











Důvod dýchat

Série: Dýchání 1 (1 of 3)
Originální název: Reason to Breathe
Autorka: Rebecca Donovan

Český překlad: Daniela Krolupperová
Nakladatelství: Lucka Bohemia
Rok vydání: 2011, v ČR 2015
Počet stran: 448




Anotace:

V poklidném městě Weslyn, kde se většina lidí stará jen o to, zda jsou vidět a s kým, by se Emma Thomasová nejraději stala neviditelnou. Patří k nejlepším studentům, ale má spoustu starostí, aby zůstala nenápadná a nevzbudila žádnou pozornost. Musí nosit dlouhé rukávy, aby zakryla své modřiny a nikdo nezjistil, jak vzdálený je její skutečný život od dokonalosti.

Jednoho dne však vstoupí do jejího života láska. A ta ji donutí si uvědomit, že i ona je člověk a zaslouží si plnohodnotný život - a to i za cenu odhalení strašného tajemství, které se zoufale snaží skrývat.

Příběh jedné dívky o lásce, která mění životy, o nevýslovné krutosti a nečekané šanci na vykoupení se z pekla.








Můj názor:

Když jsem si přečetla anotaci, okamžitě mě zaujala a s velkou chutí jsem se do příběhu pustila. Nyní po dočtení mohu říct, že pokud to vezmu obecně, tak je na knize nejlepší právě ta anotace.

Rebecce Donovan nelze upřít čtivost - píše dobře, lehce, svižně. Nicméně vzhledem k tématu, jaké si vybrala (domácí násilí), bylo pojetí celého příběhu jednoduše ŠPATNÉ a velmi NEREALISTICKY podané. Což je ohromná škoda, protože námět sice není až tak originální, ale rozhodně má obrovský potenciál. Za předpokladu, že se správně uchopí, by se z něj dal „vytřískat“ skutečně srdcervoucí příběh, který by si ono označení „bestseller“ opravdu zasloužil.

První kapitoly byly dobré, jenže poté se děj začal sunout směrem na háj zelený. Nevím, jak velký si autorka dělala průzkum či jak dané problematice rozumí, ale asi to nebude nic slavného.

Jednou z nejméně uvěřitelných součástí příběhu byla právě násilnice Carol (Emmina teta) a její chování. Často Emmu zmlátila bez důvodu, prostě jen proto, že „šla kolem“. Sem tam sice bylo napsané, že měla náročnou práci, ale nikdy nebylo zmíněno, co přesně je v její práci tak šíleně náročné či stresující, aby se to dalo brát jako příčina násilí tohoto kalibru. Přišlo mi, že autorka tyto pasáže zasadila téměř „na efekt“.

Dále se mi zdálo nelogické to, že a) Carol Emmě dovolovala, aby tak ČASTO přespávala u Sary, b) aby ji Sara nebo Evan či další spolužáci vozili domů, c) aby dokonce sama stála o to, aby Emma na čas bydlela u Sary. Navíc soudě dle názorů dalších čtenářů to nebylo divné jen mě.

Co příběh hodně pohřbilo, tak fakt, že autorka tolik desítek stran zaplnila popisem návštěv x a y různých party, na které Emma chodila. Naprostá a zcela NEHORÁZNÁ nuda. Žádný posun v ději nebo vývoji postav. Po tolika knihách s YA tématikou dovedu strávit 1 - 2 party za knihu, ale tolik! - to už je opravdu přes míru. Navíc je opravdu divné, že se ke Carol za celou knihu nedoneslo, kam Emma tak často chodí, když „přespává“ u Sary.

Kamenem úrazu byla Emma jako hlavní hrdinka. Kdybych ji měla popsat jedním slovem, pak by to bylo: OTRAVNÁ. Její chování bylo nelogické, praštěné a často bych ji dala ránu. To, že z Evana (nelogicky) přeskočila na Drewa, mi přišlo nesmyslné a hlavně ZBYTEČNÉ. Snad jen aby se děj něčím ozvláštnil. A když se pak konečně dali napevno dohromady, tak mi to bylo vcelku i jedno. Z jejich vztahu na mě nic nepřeskočilo. Jako dvojice mi už dávno zapadli mezi tu kupu průměrných, ničím nevýrazných párů a postav.

Vezmu-li to celkově, pak ve mně kniha nevyvolala téměř žádné emoce, a to z jednoho prostého důvodu: nedovedla jsem postavám ani příběhu uvěřit. Je to sice příšerné téma a autorka se vehementně snažila udělat z hrdinky opravdovou chuděru, která všechnu tuhle hrůzu musí přetrpět a den za dnem ji překonávat, ale… nebylo to ono. Možná to bude znít divně a necitelně, ale přece pokud se máte do postavy zamilovat, musí být velmi dobře napsaná a mít jisté charakterové vlastnosti, jež oceňujete. Stejně tak i padouši musí být uvěřitelní a jejich zloba nemůže být jen proto, aby BYLA. Musí někde pramenit a projevovat se musí tak, aby to nebylo jen „na povel“ autora.

Takže jakkoliv se Rebecca Donovan snažila ze mě vyždímat emoce a dotlačit mě k fandění hlavní hrdince, dosáhla přesného opaku. Byla jsem neskutečně ráda, když jsem dočetla a měla knihu z krku - což jak každý čtenář ví, není ten ideální pocit, který byste po dočtení dobré knihy chtěli mít.

Co se týče konce, tak na ten jsem zírala s pootevřenou pusou - nikoli však v pozitivním slova smyslu. Konec byl zkrátka… mimózní. Pokud by se ukázalo, že Carol trpí nějakou psychickou poruchou, pak bych nad tím snad přimhouřila oči. Jinak ale nedovedu pochopit, co Carol čekala, že se stane, až / když Emmu zabije… Zkrátka mi to zase přišlo nereálné, umělé…

Nejprve jsem byla nakloněna tomu, že si pokračování přečtu, ale poté, co jsem si přečetla anotace obou zbývajících dílů, jsem došla k názoru, že s touto sérií nemíním ztrácet čas.

Za sebe vám tedy tuto knihu (potažmo sérii) rozhodně nedoporučuji. Snad jen v případě, že by vás bavilo číst si něco, co postrádá notnou dávku logiky, a užíváte si popisy mladických party (se vším co k tomu „patří“).

V konečném hodnocení se přikláním k velmi SLABÝM 3 *





Celkové hodnocení:

«««««

Autorce této knihy se nedá upřít čtivý styl psaní, nicméně ani ten nejlepší styl nezachrání chatrný a značně pokulhávající děj. Hlavní postavy jsou dost nevýrazné v čele s hlavní hrdinkou, jejíž jednání je otravné a nelogické. Zcela nelogicky je zde podaný i „hlavní padouch“, takže scény, které by ve čtenáři měly vyvolat účast a soucit vycházejí naprázdno.

Knihu nedoporučuji a pokračování si číst opravdu nehodlám.










Krvavé ostří

Série: Skleněný trůn 0,1 - 0,5 (0,1-0,5 of 6)
Originální název:
The Assassin's Blade
Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014, v ČR 2017
Počet stran: 408




Anotace:

Celaena Sardothien je nejobávanější zabiják v celém království. I když pracuje společně s ostatními zabijáky sídlícími v Tvrzi vrahů, důvěřuje jen sama sobě a svému příteli Samovi. Když ji její intrikující mistr, Arobynn Hamel, pošle na různé mise, které ji zavedou na vzdálené ostrovy i na nepřátelskou poušť, začne jednat nezávisle na jeho rozkazech – ale tím zároveň zpochybňuje i svoji vlastní věrnost. A během svých výprav zjišťuje, že k Samovi cítí mnohem víc než jen obyčejné přátelství. Ovšem tím, že jedná, jak jí napovídá srdce, a vzpírá se příkazům, se ocitá ona sama i Sam ve smrtelném nebezpečí. Arobynn je nelítostný a zradu nikdy neodpouští. A zná za ni jen jediný trest – smrt.

Tato pětice novel odehrávajících se před dějem Skleněného trůnu nabízí pohled do dřívějšího života Celaeny – a je to opravdu fascinující čtení.






Související recenze:








Můj názor:

Přečíst tuto povídkovou knihu ze světa Skleněného trůnu mi trvalo neúměrně dlouho. Přiznávám, že jsem se trochu bála, zda povídky dosáhnou kvalit série - naštěstí jsem se strachovala zbytečně.

Knihu tvoří 5 povídek dějově řazených před 1. dílem Skleněného trůnu. Níže se nyní v hodnocení krátce zastavím u každé z povídek.

Vražedkyně a pán pirátů

V této povídce se setkáváme s Celaenou a poprvé také s živým Samem. Ti jsou poslání k pánu pirátů s jasným úkolem, nicméně jak lze tušit - věci se značně zkomplikují, když se Celaena rozhodne jednat na vlastní pěst a vykašlat se na rozkazy Arobynna Hamela. Jinými slovy místo toho, aby pomohla zajistit hladký průběh obchodu s otroky, rozhodne se jej kolosálně zničit.

Povídka je převážně dobrodružná a napínavá. Projevuje se zde Celaenina pravá rebelská povaha, záblesk toho, čím se později stane. Bylo zajímavé sledovat interakci mezi ní a Samem. Mě samotnou překvapilo, jak se nesnášeli a jak dlouho si šli po krku. Ovšem díky tomu, že již víte, v co se jejich vztah přetaví, berete jejich vražedné pohledy se značnou rezervou a usmíváte se po vousy :D

Vražedkyně a léčitelka

Tuto povídku bych označila jako mini-povídku, spojku mezi první a třetí povídkou. Nejen díky tomu, že je tak krátká, ale i kvůli ději. Ten se odehrává v rozmezí několika hodin v době, kdy Celaena čeká na loď, která ji má přiblížit území Tichých vrahů, kam ji Arobynn za trest poslal (kvůli událostem v 1. povídce) na výuku.

Setkáváme se zde s Yrene, které se zhroutil sen o povolání léčitelky, ale právě díky Celaeně se jí podaří k němu znovu přiblížit. Tato povídka obsahuje pár akčních scén a je spíše takovou drobnou sondou do Yrenenina života a jejích prozatímních rozhodnutí, která ji přivedla až k setkání s obávanou vražedkyní.

Vražedkyně a poušť

U této povídky se čtenář pěkně zapotí, a to nejen proto, že se odehrává v horoucí poušti. Hlavní zásluhu na tom má velmi dobře vystavěný děj a nové, zajímavé postavy.

Celaena se v této povídce cvičí u Tichých vrahů a navazuje přátelství s Ansel, jejíž osud se tolik neliší od toho jejího. Tato povídka je velmi dobrodružná a akční, ale stejně tak má i silnou psychologickou složku a nabízí spoustu námětů k zamyšlení. Zjistíme také, jak přesně proběhla krádež asterionských koní, kterou Celaena zmiňovala v jednom z dílů Skleněného trůnu.

Vražedkyně a podsvětí

Celaena se vrací z pouště do Zlomuvalu a shledává se jak s Arobynnem, tak se Samem. Vzhledem k tomu, co jí Arobynn provedl před odjezdem, jsou jejich vztahy poněkud napjaté. Nicméně Arobynn dělá, co může, aby si Celaenu usmířil. Dokonce jí nabídne velmi tučnou zakázku, která je hodna jejích schopností a pokud uspěje, může zachránit život spoustě lidí.

V této povídce je nejen dobrodružný, napínavý a chytře promyšlený děj, ale i romantika. Jakkoli jsem si tuhle povídku vychutnala a užila, přesto mě trochu štvalo, že Celaena Arobynna neprokoukla. To si opravdu myslela, že by mu leželo na srdci blaho otroků? Ale tož! Její důvěra v něj mě skutečně zarazila, až jsem si říkala, že na to, jak se snaží být chytrá a prozíravá, skočila na toto jak moucha na lep. Možná to S. J. Maas nepromyslela anebo to měla být ukázka, že se Celaena měla ještě hodně co učit.

Ovšem pokud bych nevěděla o dalších dílech Skleněného trůnu a tato kniha byla jednorázová záležitost, tak bych chtěla, aby Celaena na konci dopadla přesně takhle :-)

Vražedkyně a říše

Povídka, které se asi obávali všichni čtenáři Skleněného trůnu. Ano, nejspíš všem při jménu Rourka Farrana zatrnulo a bylo nám jasné, co zde najdeme. Otřesná zrada, Samova vražda a téměř zlomená Celaena, která zamíří do Endovieru.

Tuto část nešlo číst jinak než s napůl sevřeným srdcem a smutným úsměvem při šťastnějších pasážích. Velmi dobře napsané. Zajímavý děj s hrozným koncem.

Musím říct, že když jsem tuto povídku četla, tak mi vzpomínka na Celaeninu návštěvu Samova hrobuKrálovny stínů zlomila srdce zcela novým způsobem. Sam byl najednou mnohem skutečnější a jeho vztah a vazba s Celaenou mnohem pevnější… Ach :-(




Také mě velmi potěšilo, že se v této knize mihl i Chaol s Dorianem a Lysandrou :-)

Od těchto povídek jsem čekala pohled na řádný kus Celaeniny minulost a přesně toho se mi dostalo, takže jsem na výsost spokojená. Též musím přiznat, že pokud bych si tuto knihu četla jako první a teprve pak přešla na sérii Skleněný trůn, asi bych 1. díl nesoudila tak přísně - i když si pořád stojím za tím, že ony úkoly pro výběr králova šampiona mohly být zajímavější a složitější.

Nicméně vezmu-li Krvavé ostří vcelku, pak to bylo svižné, dobrodružné, romantické, humorné, drsné i velmi smutné. A skutečně nechápu, jak si někdo mohl oblíbit Arobynna. Bleh!

Mimochodem - četba těchto povídek ve mně vyvolala touhu si sérii začít číst znovu. Ne sice hned, ale už se na to „jednou“ těším :-)




Celkové hodnocení:

«««««

Krvavé ostří je jistě povinnou četbou pro ty, kteří si oblíbili sérii Skleněný trůn. Pokud jste sérii ještě nečetli, můžete s těmito povídkami směle začít, určitě budete mít mnohem ucelenější - chronologický pohled.

Vřele doporučuji a nemůžu jinak než dát plný počet hvězd.





Obrázky: google.com, pinterest.com

neděle 28. května 2017

Královna stínů - Recenze na knihu


Série: Skleněný trůn 4 (4 of 6)
Originální název: Queen of Shadows
Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015, v ČR 2016
Počet stran: 650







Anotace:

Královna je zpět. Nastal čas se pomstít!
Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.








Související recenze:








UPOZORNĚNÍ - recenze obsahuje spoilery ze všech 3 předchozích dílů. Spoilery z tohoto dílu jsou zaběleny.






Můj názor:

Pokud jste četli mou recenzi na Dědičku ohně, pak víte, že jsem z ní byla nadšená a nemohla se dočkat pokračování této úžasné série. Prozatím to vypadá, že se S. J. Maas s každým dalším dílem překonává. Nyní mám totiž za to, že Královna stínů je dosud rozhodně tím nejlepším dílem série. Proč?

STYL PSANÍ

Autorka zůstává věrna nastavenému stylu - tedy er formě pohledem několika postav. Ve 4. díle se nám jejich počet opět rozrostl díky novým tvářím - Elide  a Lysandře. Pak tu máme již tradičně pohled Aelin, Rowana, Chaola, Aediona a Manon. Dorianovy kapitoly jsou v tomto díle ve většině případů velmi temné a prostoupené mlhavým oparem. Těm, kteří četli Dědičku, je jistě jasné proč.

Pokud bych to měla shrnout, řekla bych, že tento díl byl „vymazlený“. S. J. Maas do něj v perfektní rovnováze zařadila všechny prvky, které činí fantasy knihy tak skvělé. Máme zde spletitou historii celé Erileay a všech jejích bytostí, seznamujeme se s dalšími postavami a jejich komplikovanými vztahy a vazbami, romantická linka zde začíná vystupovat silněji, nechybí ani humor a samozřejmě dobrodružné a akční sekvence, jejichž počet je v tomto díle z celé série jednoznačně nejvyšší.

Královně stínů nadmíru vyniká geniální vypravěčský styl S. J. Maas stejně jako její schopnost rozdělení děje celého příběhu do každého dílu série. A znovu musím napsat, že ten pozvolnější začátek v prvních 2 dílech lze nyní s odstupem pochopit. Smekám, tleskám a 3x volám HURÁ a SLÁVA.

POSTAVY

Aelin v tomto díle předvedla celou škálu odstínů své povahy. Upřímně přiznávám, že na začátku jsem měla chuť jí vrazit pár facek. Většina čtenářů nadávala na Chaola a jeho „blbost“, nicméně dle mého názoru by si proplesknout zasloužili oba. Naštěstí se s postupujícím dějem naše královna uklidnila, za což lze vděčit především Rowanovi a také Aedionovi. Líbilo se mi, že přes svou drsnou slupku nechala sem tam prosvitnout i tu obyčejnou, lidskou a zranitelnou. I když to byly pouhé záblesky, prozářily ji a učinily její charakter mnohem reálnější a sympatičtější.

Co musím ocenit tak její netradiční „královské“ chování. Fire breathing bitch queen - není lepšího titulu, který by ji vystihl lépe ;-)

Chaol (kromě zmíněného chování na facku na začátku) se zde konečně vyloupl a se změnou, kterou prodělal, jsem se smířila. Připravovala jsem se na to, že autorka jeho „vývoj“ přežene nebo požene uměle někam, kam ho chce dostat, ale nestalo se tak. Vývoji jeho postavy jsem byla schopná věřit a nemohla jsem se na něj posléze zlobit. Mám dojem, že cesta, po níž se vydal, vyplynula logicky z nastalých situací a nejspíš k ní již od 1. dílu směřoval.

Ale ovšem - konec mi přivodil slzy a opravdu jsem na 99 % věřila, že ho král zabil. To, že na konci nemohl chodit, bylo strašné, ale pořád lepší než kdyby byl pod drnem. Navíc věřím, že se z jižního světadílu vrátí v plné síle. Samozřejmě doufám, že přítomnost Nesryn tomu výrazně napomůže :-)

Aediona jsem si v tomto díle zamilovala ještě víc. Naprosto okouzlující vílí bratranec, oddaný své královně a vlasti - přičemž pro ně neváhá udělat první poslední. Líbila se mi jeho lehce arogantní sebejistota a humor, kterým osvěžil téměř každou scénu, v níž se objevil. Myslím, že každá královna či hrdinka by si někoho takového zasloužila mít po svém boku.

Lysandra - nová postava, která si prošla pěkným svinstvem. Její život by se dal přirovnat k mnoha věcem kromě jednoduchého. Posléze neocenitelná přítelkyně a bojovnice. Její postava rozhodně příběhu prospěla. Člověk ji musel litovat pro vše, co si vytrpěla, ale o to více ji pak musíte obdivovat pro to, že nezahořkla, ale byla stále schopná soucitu a obětování se. Velmi se mi líbilo její pouto s Evangeline a to, čím se na konci stala. S Aedionem se k sobě budou jistě skvěle hodit :D A nejen proto, že na sebe ihned vzala podobu přízračného levharta neboli toho, čeho se chudášek Aedionek bál :D

Na Rowana jsem v tomto díle čekala jako na dítě na Vánoce. Trochu jsem se bála, že se objeví až za půlkou knihy, moje obavy se však naštěstí nenaplnily. Sotva díky jeho smíchu utichli hlodavci, hned se mi kniha četla líp. STRAŠNĚ mi chyběl! Vážně miluju jeho postavu. Smrtící vílí válečník s tvrdým vojenským výcvikem neváhající zabít kohokoliv, kdo by se na jeho carranam křivě podíval. A na druhou stranu zamilovaný mužský, který si sem tam musel jít dát studenou sprchu, aby se trochu zchladil. Rovněž mě překvapila jeho záliba v oleji :D :D :D BEST SCENE EVER!!!

Rowan se nezdá, ale opravdu má VELKÝ smysl pro humor. Všechny ty náznaky a narážky, které na první pohled vypadají jako nic moc, ale stačilo, abych se nad nimi více zamyslela a už jsem šla do kolen :D

Manon jsem si zde užila mnohem více než v Dědičce. Její charakter je jedním z těch nejlépe podaných. Prohnaná čarodějnice, která má na první pohled srdce z kamene, ovšem na ten druhý se stará o všechny, kterým se podaří být v její blízkosti o něco déle a ukázat jí cenu svého charakteru. Její vztah s Abraxosem byl kouzelný. Její přátelství s Elide nečekané, ale skvělé! Stejně tak její pouto s Asterin - u scény, v níž jí Asterin řekla pravdu o lovci, do něhož se zamilovala a o dítěti, které ztratila a jak ji Manonina babička potrestala, jsem měla opravdu slzy na krajíčku. A korunu tomu pak nasadilo její seznámení s Dorianem. Oh, dear! U této scény jsem se rozpouštěla na podlahu. „Hello, princeling.“ - „Hello, witchling.“ Óóóh :-)

Elide - jedna z nejjasnějších hvězd planoucích v tomto příběhu. Její postavu je nemožné si neoblíbit. Velmi jsem obdivovala její houževnatost, statečnost a to, že se nevzdala navzdory ničemu. A už se NEMŮŽU NEMŮŽU NEMŮŽU dočkat, až se setká s Lorcanem. Já vím - spoileruji sama sobě z nadcházejícího 5. dílu, ale tomuhle zkrátka nešlo zabránit. Taková drobná, milá a statečná dívka a takový… zmetek. Huch. Už aby ho měla na vodítku :D

Nesryn - další z nových postav, o níž se dozvíme docela dost. Její charakter pro mě byl takový… nemastný neslaný. Jsem sice ráda, že Chaol nebude sám a jsem ráda, že udělala takový kus práce, pomohla zachránit Rowana atd. Jenže… nějak víc mě nezaujala. Pohlcená prací a zaměřená na jasně daný cíl. Myslím, že jsou pro sebe s Chaolem jako stvořeni.

Arobynn Hamel je postava, u které NECHÁPU, jak ho někdo může mít rád. Vážně mi z něj bylo zle a měla jsem jedinou touhu: někde ho zakopat, kdekoli. Takový zmetek, hnusák a ještě jednou zmetek. Brr!!!

Vévoda Perrington a král Adarlanu - no, co k našemu zlému duu dodat? Nečekaný zvrat! Opravdu jsem měla oči navrch hlavy, protože tohle… WAU. Hrůza, ale velice pěkně promyšlený tah S. J. Maas.

PŘÍBĚH

Děj Královny stínů začíná pozvolna, ale s každou stránkou nabírá na dramatičnosti a napětí. Nejprve se setkáváme s Aelin, která se snaží špehovat Chaola a najde ho v nečekané společnosti Arobynna Hamela. S ním je pak nucena uzavřít nevyhnutelné spojenectví, které však následně vede k jeho zkáze. Jsme svědky neskutečně zajímavé a nervydrásající akce na osvobození Aediona. Pak nám autorka dopřeje trošku klidu, jen abychom se mohli radovat (a volat HURÁ) z Rowanova návratu. S Rowanem se na scéně objevuje nečekaný a nezvaný host v podobě Lorcana, který nadělá nepěkné problémy.

Hrdiny příběhu však to nejtěžší teprve čeká - musí skoncovat s Arobynem, získat třetí klíč Sudby, pokusit se zachránit anebo zabít Doriana a osvobodit magii. Navíc pro každý z těchto úkolů je nutné udělat spoustu dílčích kroků, takže již z toho můžete vidět, že nuda je to poslední, co by vás u tohoto dílu čekalo.

Královně opravdu nadmíru vyniká propracovanost příběhu, kterou do ní autorka vetkla. Některé věci již zapadly na své místo a otevírají se před námi šokující odhalení, zato jiné se nám zde pouze lehce rýsují, aby nás bezpochyby plnou měrou zasáhly v dalších dílech.

Opravdu jsem ocenila, že zde romantická linka dostala více prostoru a to nejen jedna! Kromě Aelin s Rowanem, jejichž vztah se z přátelství přetavil do něčeho silnějšího, se nám zde zaselo semínko pro vztah Aediona s Lysandrou, Chaola s Nesryn a Manon s Dorianem.

Ještě co se týče Aelin s Chaolem - musím říct, že nemám ráda, pokud se mění partneři, zvláště pokud daná dvojice vypadala tak slibně a silně, ale ZDE v této sérii vskutku chápu, proč to autorka udělala. Zatímco Chaol se zdá zrozený pro úkoly a práci, na nichž si skutečně zakládá, Aelin k sobě potřebuje někoho, kdo se jí vyrovná, plně ji pochopí a bude ji moct podepřít a pozvednout. A to Chaol opravdu nesplňuje, jakkoliv moc by se mohl z „pouhých“ lidských sil snažit.

Humor zde také nechybí a můžeme za něj vděčit (na první pohled) nepravděpodobné dvojici Rowan + Aedion. Když ti dva byli pohromadě, bylo téměř jisté, že zazní nějaká perla, která vás donutí se smát nahlas a současně pěkně odlehčí napjatou situaci či téma hovoru.

A konečně to, co činilo tento příběh tak nezapomenutelným a skvělým - dobrodružné a akční sekvence. Tyto části byly tak bravurně napsané, že jsem u nich trnula a musela se sem tam vydýchat, abych vůbec byla schopná v četbě dál pokračovat. Nejlepší samozřejmě na konec - průnik do skleněného hradu, boj s a o Doriana, boj se samotným králem. HÚÚCH! Bylo mi pěkně horko a současně mě mrazilo. Autorka si pro nás připravila opravdu pěknou kupu perných chvil, kdy jsem vskutku nevěděla, čí jsem a chtěla jsem to mít přečtené stejnou měrou, jakou jsem to mít dočtené nechtěla. A přesně díky tomuto můžete poznat, že čtete skvělou knihu.

Jelikož se ale všechno začíná dost vyostřovat, musíte počítat s tím, že některé části jsou drsnější a nechutnější - mám na mysli především „pokusy“ s čarodějnicemi. Pokud tedy máte slabší povahu, pozor!

DOPORUČENÍ

Královnu stínů rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi sérii Skleněný trůn. Pokud jste byli zklamaní 1. dílem, nevzdávejte to. Již 2. díl Půlnoční koruna je MNOHEM lepší, Dědička je skvělá a Královna strčí oba hravě do kapsy.

Pokud jste předcházející díly nečetli, s tímto počkejte, protože vám jinak unikne víc jak polovina souvislostí.





Celkové hodnocení:

««««« + «

Královna stínů se rozhodně řadí k (dosud) nejlepší části série Skleněný trůn. Obsahuje všechno, co si lze od fantasy knihy přát - perfektní rozplétající se (a dále se zaplétající) děj, skvělou skupinu uvěřitelných postav, romantiku a lásku až za hrob, humor, drama a pořádnou akci, silná přátelství a konec, po němž budete toužit po pokračování.

Kvůli některým scénám bych ale knihu nedala čtenářům mladším 15 let.








Gifová recenze: