Dívka z nočních můr - Recenze na knihu

Série: Anna 2 (2 of 2)

Originální název: Girl of Nightmares

Autorka: Kendare Blake

Český překlad: Andrea Vašíčková
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2012, v ČR 2013
Počet stran: 285

Anotace:

Uběhly už celé měsíce od chvíle, kdy přízračná Anna Korlovová otevřela dveře do pekla ve svém sklepě a zmizela v něm, ale lovec duchů Cas Lowood to nemůže překonat.

Přátelé Casovi připomínají, že se Anna obětovala, aby on mohl žít – a netoulal se jen světem jako polomrtvý. Cas ví, že mají pravdu, ale v jeho očích se žádná živá dívka, kterou může potkat, nevyrovná mrtvé dívce, do níž se zamiloval.

Vidí teď Annu všude, někdy ve vidinách a někdy v nočních můrách. Ale je tu něco zneklidňujícího – nejsou to jenom sny. Zdá se, že Anna prožívá muka. Kdykoliv se objeví, je trýzněna stále novými a pokaždé hrůznějšími způsoby.

Cas neví, co se s ní stalo, když zmizela v pekle, ale ví, že ať už se jí děje cokoliv, nezaslouží si to. Anna nejednou zachránila Case a je na čase, aby jí oplatil laskavost.

Související recenze:

Anna 1 - Anna krví oděná

Můj názor:

Na pokračování knihy Anna krví oděná jsem se moc těšila. Hlavně proto, že jsem byla zvědavá, jestli (a jak) se podaří Casovi dostat Annu z pekla. Tam se dostala proto, že do něj ve svém domě otevřela bránu, aby tam stáhla obeahmana (démona), který by Case, jeho mámu a přátele jinak zabil.

Dívka z nočních můr byla podstatně méně krvavá, což mi celkem vyhovovalo. Nicméně při zpětném pohledu musím podotknout, že děj knihy byl přece o maličko slabší než kniha předchozí. Ovšem ani tak jsem se nenudila.

Na začátku příběhu jsem lehla smíchy při prvních větách – zkrátka typický Cas a jeho nezaměnitelný pohled na situaci :D Celkově jsem se v knize nasmála dost, což je na knížku s hororovým námětem zajímavé a osvěžující.

Casovo pátrání po způsobu, jak Annu z pekla dostat (v němž mu se vší vervou pomáhal Thomas i Carmel), bylo velmi zajímavé, promyšlené a komplikované. Chvílemi mi to připomínalo detektivku.

Z postav jsem si (kromě již oblíbeného Case a Thomase) oblíbila také Carmel, kterou jsem sice ze začátku chtěla proplesknout, ale jen co se vzpamatovala, tak už jsem na ni nedala dopustit. Scéna jejího návratu a její hlášky mi vyvolávaly na tváři úsměv :-)

Konec příběhu o Anně a Casovi jsem si představovala kapku (ehm, dost) jinak. Na druhou stranu ale – tento konec byl důstojným završením série o Anně Korlovové, neshodil její úroveň, spíš ji povznesl do odpovídajících sfér duchařských příběhů.

Celkově tedy dávám 4 hvězdy a pokud u nás od Kendare Blake vyjde nějaká další kniha, rozhodně po ní s nadšením sáhnu, protože styl jejího psaní je jeden z těch nejpříjemnějších, jaké znám :-)

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

„Proč ses vůbec obtěžoval přijít,“ vyštěkne na mě Carmel, „jestli ses chtěl chovat takhle? Cait se kvůli tobě cítí vážně špatně.“

„Cait se cítí špatně kvůli nám. Já jsem tohle dělat nikdy nechtěl. To ty jsi v ní vzbudila naděje.“

„Líbíš se jí už od chemie v minulém pololetí,“ odsekne Carmel nazlobeně.

„Tak to jsi jí měla říct, jaký jsem blbec. Abych z toho vyšel jako debilní kretén.“

„Je lepší, že to viděla sama. Dostal jsi ze sebe sotva pět slov.“ Má ve tváři výraz zklamání, které hraničí se znechucením. Pak její pohled zjemní a odhodí si plavé vlasy z ramene. „Jen jsem myslela, že by to bylo fajn, kdybys šel ven a poznal nové lidi.“

„Poznávám spoustu nových lidí.“

„Já mám na mysli živé lidi.“

Zírám přímo před sebe. Možná to myslela jako posměšnou poznámku na Annu, nebo možná taky ne. Ale štve mě to. Carmel chce, abych na ni zapomněl. Abych zapomněl, že nám všem Anna zachránila život, že se obětovala a vtáhla obeahmana do pekla. Carmel, Thomas a já jsme se snažili přijít na to, co se s ní po té noci stalo, jenže bezvýsledně. Podle mě si Carmel myslí, že je načase přestat hledat a nechat ji být. Já to ale neudělám. A je mi jedno, jestli se to ode mě čeká, nebo ne.

„Víš, nemusela jsi odcházet,“ prohodím. „Mohl mě vyzvednout Thomas. Nebo jsem mohl jít pěšky.“

Carmel se kousne do svého hezkého rtíku. Je zvyklá dostat, co chce. Přátelíme se už skoro rok, ale pořád ještě nasazuje tenhle výraz zmateného štěněte, když neudělám přesně to, co řekne. Je to zvláštně roztomilé.

„Venku je zima. A stejně tam byla nuda.“ Sedí klidně ve svém kabátku barvy velbloudí srsti a červených palčákách. Červená šála u krku je pečlivě zavázaná, přestože jsme odcházeli ve spěchu. „Jen jsem Cait prokázala laskavost. Zařídila jsem jí rande. Není naše vina, jestli tě nedokázala uchvátit svým šarmem.“

„Má hezké zuby,“ podotknu.

Obrázky: google.com