Zefill: Město ze skla - Recenze na knihu

Série: Nástroje smrti 3 (3 of 6)
Originální název: City of Glass
Autorka: Cassandra Clare

Český překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2008, v ČR 2010
Počet stran: 448

Anotace:

Aby Clary zachránila život své matce, musí se vydat do Skleněného Města, dávného domova všech lovců stínů, přestože vstup do města bez povolení je proti Zákonu a porušení Zákona se trestá i smrtí.

A aby toho nebylo málo, dozví se, že Jace ji ve městě nechce a Simona uvrhli lovci stínů do vězení, jelikož jim upír, kterému neublíží sluneční světlo, připadá krajně podezřelý.

Clary postupně odhaluje další střípky z minulosti své rodiny a nalézá přitom spojence v tajemném lovci stínů – Sebastiánovi.

Valentýn sbírá veškeré své síly, aby jednou provždy zničil všechny lovce stínů a jediná šance, jak ho porazit, spočívá ve spolupráci s odvěkými nepřáteli. Dokáží však podsvětané a lovci stínů zapomenout na vzájemnou nenávist a bojovat za společnou věc?

Jace si uvědomuje, jak moc je ochoten kvůli Clary riskovat. Podaří se Clary získat vládu nad svými nově objevenými schopnostmi a zachránit Skleněné město?

Související recenze:

Nástroje smrti 1 - Město z kostí

Nástroje smrti 2 - Město z popela
Nástroje smrti 4 - Město padlých andělů
Nástroje smrti 5 - Město ztracených duší
Nástroje smrti 6 - Město nebeského ohně

Můj názor:

Po dvou předchozích dílech Nástrojů smrti, po jejichž dočtení jsem měla téměř totožný pocit – tedy bylo to fajn, ale pořád tomu chybělo to ono „něco“ – jsem nečekala, že by se něco odlišného odehrávalo u tohoto 3. dílu, který měl zřejmě tuto sérii (původně) uzavírat.

Po první čtvrtině jsem ale názor přehodnotila – tento díl ZCELA PŘEKONAL má očekávání a oba předchozí. Jednoznačně můžu říct, že je to (zatím) nejlepší díl celé série.

Na začátku jsme se setkali s Clary, která se rozhodla jet do Idrisu, aby našla Hadriána Močála, který jako jediný může její matku probudit ze spánku, do něhož se sama dostala, aby unikla Valentýnovým pokusům něco z ní dostat. Hadriána Močála ale není tak snadné najít, a proto je nutné, aby s Clary jela i Madeleine (přítelkyně její matky). To se vůbec nelíbí Jaceovi, protože je přesvědčený, že pokud se Clary do Skleněného Města dostane, bude ve velkých potížích kvůli svým schopnostem, kterými v minulém díle doslova rozmetala obrovskou Valentýnovu loď pomocí runy, kterou zcela nově vytvořila.

Všechno se zkomplikuje hned na začátku – Madeleine někdo zabije, Jace pozmění dobu odjezdu tak, aby o tom Clary nevěděla, naproti tomu je nucen sebou vzít Simona, který by jinak zemřel, protože na ně přesně v dobu, kdy prochází portálem do Idrisu, zaútočí Zavržení. Když se Clary dozví, že je Jace a Ligtwoodovi pryč, rozhodne se tam dostat na vlastní pěst. Pomocí runy vytvoří nový portál a nebýt Luka, který tam na poslední chvíli proskočí s ní, byla by mrtvá.

Nyní se nacházíme kolem strany 50. Zdá se vám to na tak málo stránek trochu moc děje a komplikací? No, měla jsem stejný pocit. Město ze skla mě nenechalo vydechnout. Stále se něco dělo - ať už v rovině citové, anebo té, kdy šlo spoustě postav o život, či se řešila záchrana všech obyvatel podsvěta…

Tento díl byl nabitý k prasknutí - plný akce, dobrodružství, napětí, záhad a jejich postupným rozuzlením. Spousta věcí KONEČNĚ zapadla na své místo.

Docela jsem si kladla otázku, proč Cassandra Clare ságu tímto skvostným dílem neukončila. Ovšem na druhou stranu jsem ráda, že se s Jacem, Clary, Simonem, Isabelou, Alekem, Magnusem a dalšími ještě nemusím natrvalo loučit.

Novou postavou - Sebastiánem - jsem se pěkně nechala tahat za nos, stejně jako všichni ostatní. Kromě Jace samozřejmě. Jeho charakter byl vskutku dobře promyšlený. Těším se na něj v pokračování a jsem opravdu zvědavá, co se z něj vyvrbí.

Jace – opět jedna z těch nejlepších a nejoriginálnějších postav, na jaké jsem v knihách či filmech narazila. Podobně bezkonkurenční jako Xemerius ze série Drahokamy.

Ten, koho zabili, mi naprosto vyrazil dech, jelikož jsem opravdu ZROVNA TUHLE oběť nečekala. Naopak jsem byla přesvědčená, že život této postavy bude 100 % ušetřen, ale bohužel…

Závěr byl epický, hodný pro ukončení jedné velké dějové etapy této ságy.

Sérii Nástrojů smrti vám můžu jen vřele doporučit - i když mě osobně štvala ta věc se sourozenectvím. Tohle mi zkazilo polovinu dojmu z knihy, a to i přesto, že to byl jeden z hlavních bodů příběhu, který se v tomto díle vybarvil tak, jak jsem nečekala. Rozuzlení, na které asi těžko někdo přišel a přesně tak by to mělo být. Spisovatel by měl UMĚT čtenáře překvapit a nedovolit jim uhodnout děj o xy stran dopředu. A to se Cassanře Clare opravdu povedlo.

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

Přestože byla Clary přímo posedlá myšlenkou, že musí najít Hadriána Močála, a to už od chvíle, kdy jí Madeleine řekla jeho jméno, nikdy si neudělala čas na to, aby se pokusila představit si, jak by asi mohl vypadat. Kdyby se nad tím zamyslela, nejspíš by si ho představila jako velkého muže s vousy. Vypadal by jako viking a měl by mohutná, široká ramena.

Avšak muž, který se objevil ve dveřích domku, byl vysoký a štíhlý a měl krátké tmavé vlasy, které mu trčely kolem hlavy. Na sobě měl zlatou síťovanou vestu a hedvábné kalhoty od pyžama. S mírným zájmem se zadíval na Clary a lehce u toho potahoval z neuvěřitelně velké dýmky. Jako viking sice vůbec nevypadal, Clary ho však okamžitě a bez potíží poznala.

Magnus Bane.

„Ale…“ Sebastián vypadal stejně překvapeně jako Clary. S lehce pootevřenými ústy zůstal zírat na Magnuse a po tváři se mu rozlil nechápavý výraz. Nakonec vykoktal: „Vy jste… Hadrián Močál? Ten čaroděj?“

Magnus si vytáhl z úst dýmku. „No, rozhodně nejsem Hadrián Močál, ten exotický tanečník.“

„Já…“ Sebastiánovi se zřejmě nedostávalo slov. Clary si nebyla jistá, co čekal, ale nedalo se popřít, že Magnus je na první pohled opravdu velké sousto. „Doufali jsme, že byste nám mohl pomoci. Já jsem Sebastián Verlac a tohle je Clarissa Morgensternová – její matka je Jocelyn Fairchildová- “

„Mě nezajímá, jak se jmenuje její matka,“ nenechal ho domluvit Magnus. „Nepřijímám neohlášené návštěvy. Přijďte někdy jindy. Hodilo by se mi to třeba napřesrok v březnu.“

„Napřesrok v březnu?“ Sebastián se zatvářil zděšeně.

„Máte pravdu, to není ono,“ řekl Magnus. „Březen bývá deštivý. Co takhle červen?“

Sebastián se napřímil. „Myslím, že nechápete, jak moc je tohle důležité - “

„Sebastiáne, vykašli se na to,“ zasáhla Clary a znechuceným tónem. „Jenom si z tebe utahuje. Stejně nám nemůže pomoct.“

Sebastián se zatvářil ještě zmateněji. „To tedy nechápu, proč by nám nemohl - “

„Tak dost, to už stačí,“ prohlásil Magnus a lusknul prsty.

Sebastián na místě ztuhl, se stále otevřenými ústy a napřaženou rukou.

„Sebastiáne!“ Clary se k němu natáhla a dotkla se ho, byl však strnulý jako socha. Jen sotva postřehnutelné stoupání a klesání jeho hrudníku napovídalo, že je ještě vůbec naživu. „Sebastiáne?“ oslovila ho znovu, avšak zcela zbytečně. Nejasně tušila, že ji vůbec nevidí ani neslyší. Otočila se k Magnusovi. „Nemůžu uvěřit tomu, co jste právě udělal. Co máte za problém? Copak vám ta věc, co si tady pokuřujete, rozpustila mozek? Sebastián je přece na naší straně.“

„Clary, drahoušku, já ale nejsem na ničí straně,“ vysvětlil jí Magnus a máchnul přitom ve vzduchu dýmkou. „A upřímně řečeno, je to tvoje vina, že jsem ho musel na chvilku zmrazit. Vždyť jsi mu skoro řekla, že nejsem Hadrián Močál.“

„To proto, že nejste Hadrián Močál.“

Magnus vyfouknul z úst obláček dýmu a zamyšleně se na ni zadíval přes kouřovou clonu. „Pojď dovnitř,“ vyzval ji. „Něco ti ukážu.“