Jeden člověk se při západu
slunce procházel po liduprázdné pláži v Mexiku. Najednou spatřil nějakou
postavu. Když přišel blíž, zjistil, že je to nějaký domorodec, který se co
chvíli shýbá, zvedá něco ze země a hází to do vody. A tak pořád dokola. Když se
onen člověk přiblížil ještě víc, uviděl, že domorodec sbírá hvězdice vyplavené
na pláž a jednu po druhé je hází zpět do vody.
Člověk zmateně hleděl na
domorodce a pak k němu přistoupil a zeptal se: „Dobrý večer příteli, copak to
tu děláte?“
„Házím ty hvězdice zpátky do moře. Vidíte, je
odliv a uvízly na břehu. Když je nehodím zpátky, tak tu leknou.“
„Dobře,“ povídá člověk, „ale
na téhle pláži musí být tisíce hvězdic. Všechny se vám určitě sebrat nepodaří.
Je jich prostě moc. A víte, že se tohle pravděpodobně děje na stovkách pláží po
celém pobřeží? Nemyslíte, že tím stejně nic nezměníte?“
Domorodec se usmál, sehnul
se a zdvihl z písku další hvězdici. Když ji házel do moře, odpověděl: „Pro tuhle
jsem to změnil!“
Zdroj: http://nubara.blog.cz/0804/jedna-po-druhe
Obrázky: google.com
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za všechny názory a komentáře vám předem děkuji, nenechám je bez odezvy a můžete mi věřit, že z každého jednoho mám velkou radost :-)