sobota 16. listopadu 2013

Železná dcera - Recenze na knihu


Série: Železná víla 2 (2 of 4)
Originální název: The Iron Daughter
Autorka: Julie Kagawa

Český překlad: Jan Kantůrek
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2010, v ČR 2012
Počet stran: 355






Anotace:

Meghan, napůl smrtelnice a napůl letní elfka, nikdy nikam pořádně nezapadala. Aby zachránila bratra, uzavřela dohodu se Zimním princem. Ten ji však opustil a odvrhl a ona zůstane se zlomeným srdcem uvězněna v chladném, nepřátelském dvoře Zimní královny. A když začne hrozit válka mezi zimními a letními fériji, Meghan si uvědomuje, že pravé nebezpečí představují železné férijové, ty podivné bytosti, které kromě ní a prince Ashe nikdo nespatřil. Jenže jí nikdo nevěří.


A co hůř, Meghan přišla o vlastní magické schopnosti a v tom zrádném světě, který ji obklopuje, si musí poradit jen pomocí vlastní chytrosti. Neví, komu může důvěřovat, netuší, kam se obrátit o pomoc.

A přestože si Meghan vypěstuje železnou sílu vůle a odhodlání, nedokáže odolávat toužebnému šepotu svého až příliš lidského srdce.





Související recenze:









Můj názor:

Pokud jste četli mou recenzi na předchozí díl této série, pak víte, že jsem z něj nebyla nadšená tak, jak jsem předpokládala, že budu. Proto jsem k pokračování přistupovala, sice zvědavě, ale s určitou rezervou. Byla jsem ale nesmírně a velmi NEČEKANĚ příjemně překvapená.

S Meghan se znovu shledáváme na Zimním dvoře, kam odešla s princem Ashem, aby tak splnila slib, který mu dala: za to, že jí pomůže najít bratra, s ním dobrovolně půjde ke dvoru královny Mab.

Zde to Meghan nemá vůbec jednoduché. Kromě naschválů a nenávisti, kterou jí dávají, kromě pár jedinců, najevo všichni obyvatelé, nemá žádné zprávy či možnost spojit se se svou rodinou nebo Letním dvorem. Ash je kdovíkde a zjevně nemá ani pramalý zájem se s Meghan dál stýkat nebo aspoň mluvit.

Všechno se ale změní v okamžiku, kdy na Zimní dvůr vtrhnou železní fériové a ukradnou Žezlo ročních období, které se mezi dvory pravidelně předává, aby mohla nastat změna roční doby podle prastarého zavedeného řádu.

Při ochraně Žezla zemře jeden člen z okruhu Mabiných blízkých. Celý incident ale neviděl nikdo jiný kromě Meghan. Té královna, zaslepená zlostí a nenávistí vůči ní i Letnímu dvoru, nevěří. V její neprospěch také mluví to, že nikdo (až na Meghan) železné férije nikdy neviděl. Mab začaruje Meghan do kusu ledu, v němž sice může vnímat, co se kolem ní děje, ale nemůže se ani pohnout nebo promluvit. Královna pak z krádeže Žezla obviní Letní dvůr a vyhlásí mu válku.

Když už se Meghan začíná smiřovat s tím, že v ledu zůstane nejspíš navěky, objeví se Temný princ a ze zakletí ji osvobodí. Vydává se s ní na útěk z království, aby nalezl Žezlo a navrátil je zpátky královně, protože to je jediný způsob, jak zabránit válce, která je na spadnutí. Tímto činem se ale Ash v očích dvora stává zrádcem a jeho pohyb po Kdesikdys není tak jednoduchý, jak býval a další problémy na sebe nenechají dlouho čekat…

Meghan a Ash cestou narazí na Oceloře, který jim nabídne nečekané spojenectví. Jenže ani tento skvělý bojovník nemůže zachránit vše – Ashe zajmou železní fériové a pomocí štěnice z něj udělají svého otroka, který je musí ve všem poslechnout. Dokáže Meghan přijmout fakt, že Ashe navždy ztratila, a aby se dostala k Žezlu a zabránila totálnímu krveprolití mezi dvory, bude muset obětovat svou lásku k němu a nechat ho zabít?

To je jen něco málo z děje Železné dcery, která se mi líbila mnohem mnohem víc! Kniha obsahovala (oproti předchozí - nebo tak mi to aspoň přišlo) daleko více dobrodružství, napětí, romantiky a akce. Nebylo zde již tolik přebíhání mezi všemi možnými světy, počet bytostí a nových postav byl tak akorát, aby z toho čtenáři nešla hlava kolem a děj byl zkrátka SKVĚLÝ. Měl spád, žádná nuda, jedna scéna určovala druhou, všechno do sebe krásně zapadalo a já se nechala dějem jen unášet a… musela jsem si připomínat to, že musím občas povolit sevření všech prstů (nejen palců), které jsem hrdinům pořád držela, aby mi neodumřely.

Jako správná romantická duše jsem ocenila (nadšeně), že se příběh konečně více zaměřil i na vztah Meghan a jeho královské ledovosti (tohle označení – díky, Puku – je prostě SKVĚLÉ a já si pokaždé užívám, když tak Ashovi někdo řekne).

Co se týče Ashe, tak toho jsem ZASE chtěla několikrát proplesknout, za tu jeho aroganci a rádoby „nedostupnost“. Ovšem to, co předvedl na samotném konci, mi téměř vehnalo slzy do očí - vážně mě dojal, až jsem říkala „wau“ a koukala na stránku jak zjara.

Puka jsem v tomto díle maličko litovala, ale naštěstí mi přijde, že on je ten typ, který se (snad) otřepe a půjde dál.

Trochu jsem se bála toho, že tento díl skončí otevřeně, NAŠTĚSTÍ se tak nestalo. A stále pevně doufám, že se stane zázrak a Knižní klub se nakonec rozhodne tuto skvělou sérii dovydat, jinak by to byla hrozná škoda, protože Železná víla si i u nás našla věrné čtenáře. Což dokazuje také Zuzka z blogu My kingdom of books, která se spojila s nakladatelstvím a pak přímo s Julií Kagawou a rozjela blog tour, která měla (mimo jiné) pomoci propagaci knih a zvýšení zájmu o ně zde v ČR.

Rozhovor se Zuzkou si můžete přečíst ZDE.

Na závěr už asi jen dodám, že pokud vás Železný král nějak zásadně neuchvátil, nevzdávejte to a zkuste se začíst do Železné dcery. Možná vás překvapí tak příjemně a nečekaně jako mě ;-)







Celkové hodnocení:

«««««



+ takováto byla moje reakce u posledních stran









Ukázka z knihy:

Ash zamířil ke mně. Tělo se mi napjalo a srdce se rozběhlo rychleji. Celou tu dobu, během níž jsem pozorovala, jak oba férijové bojují, jsem podvědomě tušila, co mě čeká. Když se mi Ashův meč začal snášet nad hlavu, vrhla jsem se kupředu a uslyšela jsem zlověstné zazvonění čepele o ledovou stěnu. Rychle jsem se odkulila stranou, ohlédla se a znovu jsem nad svou hlavou spatřila pozdvižený meč. Podařilo se mi bleskově překulit na opačnou stranu, a tak se jako zázrakem vyhnout i druhé ráně. Tentokrát se čepel zaťala do ledem pokryté podlahy a zasypala mě prškou ledových úlomků. Narazila jsem na stěnu, a když jsem se otočila, viděla jsem nad sebou stát rozkročeného Ashe s vysoko pozdviženým mečem. Nebylo kam uniknout. Zadívala jsem se mu do tváře, viděla jsem, jak se mu svaly na čelisti napjaly i jak se mu roztřásla ruka, když se setkaly naše oči. Na okamžik meč zaváhal a Ash zavřel oči…

A v té chvíli se jakoby odnikud vynořil Puk a s chraptivým výkřikem mu vrazil do prsou dýku.

Čas se zastavil. Výkřik mi uvázl v hrdle. Puk a Ash se dívali jeden na druhého, Pukova ramena se trhaně zvedala a já nedokázala odhadnout, jestli namáhavě oddechuje, nebo vzlyká. Chvilku tam stáli a svírali se v děsivém objetí, ale pak Puk vydal podivný, přiškrcený zvuk, odtrhl se od Ashe a ve spršce rudých krůpějí vytrhl dýku z rány. Meč vypadl Ashovi z ruky a se zvonivým zařinčením, které se rozlehlo celým domem, dopadl na podlahu.

Ash se zapotácel, rukama si svíral břicho a ještě chvíli se mu dařilo udržet se na nohou. Pak se zakymácel, opřel se zády o stěnu a temná krev pod ním na zemi začala tvořit kalužinu, která se rychle zvětšovala. Když se mi konečně podařilo najít hlas a vykřiknout jeho jméno, pozvedl hlavu a vrhl na mě unavený úsměv. Pak se ty stříbrné oči zakalily, jako když slunce zmizí za mraky, a Ash se sesunul na podlahu.

„Ashi!“

Rozběhla jsem se kupředu a odstrčila Puka z cesty. Ten se jako náměsíčník odpotácel stranou. Čepel, zbrocená krví, mu přitom vypadla z bezvládné ruky. Nevšímala jsem si ho a vrhla se k Ashovi.

„Nepřibližuj se!“

Jeho hlas, ostrý a zoufalý, mě na místě zastavil. Ash se pracně zvedl na kolena, ruce si tiskl na žaludek, třásl se a trhaně lapal po dechu. Když zvedl hlavu, oči měl plné děsivého utrpení. Rudá kaluž na podlaze se kolem něj šířila čím dál rychleji.
„Nepřibližuj se, Meghan,“ procedil varovně mezi zuby a z koutku úst mu přitom vytryskl tenký pramínek krve. „Pořád ještě… bych tě mohl zabít. Nechoď ke mně.“

Pak zavřel oři a po tváři mu přeběhl bolestivý záchvěv, zatímco si jednou rukou sevřel hlavu v týle. „Pořád ještě to… cítím.“

Znovu bolestivě zalapal po dechu a chraptivým hlasem pokračoval. „Zatím… je to otřeseno, ale… už to zase nabírá sílu.“

V návalu bolesti zaskřípal zuby. „Ksakru, Goodfellowe… taky jsi to mohl… provést líp. Pospěš si a skonči to.“



Obrázky: google.com

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za všechny názory a komentáře vám předem děkuji, nenechám je bez odezvy a můžete mi věřit, že z každého jednoho mám velkou radost :-)