Tygrův osud - Recenze na knihu

Série: Tygří sága 4 (4 of 4)

Originální název: Tiger’s Destiny
Autorka: Colleen Houck

Český překlad: Karolína Medková, Jindra Horynová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012, v ČR 2014
Počet stran: 425

Anotace:

Kelsey a její tygři splnili už tři úkoly bohyně Durgy a zbývá jim naplnit jen poslední, závěrečné proroctví, aby konečně zlomili kletbu. Jejich další pouť vede na Andamanské ostrovy, kde mají získat poslední Duržin dar – ohnivý bič – a s ním pak cestovat napříč časem, aby se pokusili porazit Lokeše, který je teď silnější a mocnější než kdy dřív.

Na cestě je čeká spousta nebezpečí, bolestivých ztrát, ale také rozhodnutí, která mohou zásadně ovlivnit nejen splnění jejich úkolu, ale také osud každého z nich…je?

Související recenze:

Tygří sága 1 - Tygrovo prokletí

Tygří sága 2 - Tygrova stezka

Tygří sága 3 - Tygrova plavba

Můj názor:

Nejspíš závěrečný díl Tygří ságy, co na to říct? Hrozně jsem se na něj těšila, a když se objevil v knihovně, doslova jsem zaplesala blahem.

Tato recenze bude obsahovat spoilery na předchozí díly, takže pokud jste je ještě nečetli… POZOR! ;-)

S Kelsey jsme se v Tygrově plavbě rozloučili za velmi dramatických událostí - před zraky pana Kadama, Rena i Kišana ji unesl Lokeš. Tygři sice hned zahájili pátrání, ale to nebylo tak jednoduché… přece jen, je to Lokeš - hlavní záporák, tak to přece nemůže být snadné, že?

V Tygrově osudu se s Kelsey setkáváme v zajetí, kde se postupně seznamuje s plány, které s ní Lokeš má a ty jsou VELMI zvrhlé - chce s ní mít syna. Kelsey už pouhá představa naplňuje hnusem, ale ještě si dovede zachovat chladnou hlavu. Na oko na Lokešův návrh přistoupí s podmínkou, že si ji nejprve musí vzít za ženu. Hraje o čas. Jenže Lokeš je velmi rychlý, svatba je připravena za krátkou dobu a Kelsey se málem podlamují kolena z toho, že její plán nevyjde. To by ovšem nesměla mít v záloze Rena s Kišanem, kteří vymyslí velmi rychlý a také riskantní plán, jak dívku svých snů z Lokešova vězení dostat. Po několika zádrhelech se jim to povede a skutečně spolu všichni 3 utečou. Na pár chvil si mohou vydechnout, jenže Lokeš se nemíní vzdát a pronásleduje je.

Za možnost dalšího útěku tak musí zaplatit jednu z nejvyšších cen, která jim zlomí srdce. Nicméně musí pokračovat v cestě za dalším Duržiným darem - bičem, který jim má pomoci zlomit jednou provždy prokletí, které oba bratry postihlo.

Cesta je ale jako obvykle nesnadná, plná nástrah a nebezpečí. Všichni postupují pomalu vpřed. Aby toho ovšem nebylo málo, stojí Kelsey zas a znova před rozhodnutím, který z polštářů… tedy… chm…. bratrů (;-)) je pro ni ten pravý, a kterého by si měla vzít…

Pro koho se Kelsey rozhodne? Získá její srdce básník a bojovník Ren nebo upřímný, vášnivý bojovník Kišan? A povede se jim získat bič? A pokud ano, co dál? Bude zlomit kletbu už jen pomyslná „třešnička na dortu“ nebo to bude ještě pořádná dřina?

Pokud jste některou z mých předešlých recenzí četli, tak víte, že jsem si Tygří ságu zamilovala a nedala na ni dopustit. Pořád nedám, ale jelikož chci recenzi napsat upřímně, tak musím zmínit i to, co mě vehementně štvalo. Trochu už v Tygrově plavbě, ale maximálně zde v Tygrově osudu.

A co že mě tak štvalo? KELSEY! Jak to napsat slušně a adekvátně? Ta holka měla jednu z těch nejvíc ulehčených dobrodružných cest, ze všech hrdinů, s nimiž jsem se kdy setkala. Měla vždycky dost vody, jídlo dle vlastního výběru (jakékoliv pochoutky), vždy měla kde spát, nemohla trpět zimou, mohla se umýt… Navíc ji nosili skoro na rukou 2 fešní tygří chlapci. No, schválně mi řekněte, kdo takový luxus z hrdinů knih nebo filmu někdy měl?

A přes toto všechno ještě bude remcat. Ne, v 1. díle jsem to nějak přecházela, ale pak mě to čím dál víc začínalo štvát.

Další věc, která mě u Kelsey namíchla, byla její TOTÁLNÍ nerozhodnost. V jednom díle pálí za Renem, v druhém za Kišanem, ve třetím za Kišanem ALE má pocit, že by měla být s Renem, jenže pak zase je s Kišanem. A zde ve 4. díle je s Kišanem, myslí na Rena, pořád je s Kišanem a pořád dál myslí na Rena a nakonec SPOILER skončí s Renem. No tak jako vážně?

Hrozně mě naštvalo, že se Kišan Kelsey NĚKOLIKRÁT PTAL, jestli opravdu chce být s ním, jestli to myslí vážně a jestli nechce být raději s Renem. A co mu ta husa řekne? „Ne, Kišane, miluju tebe, chci být s tebou.“ To by jeden musel liskat!

Opravdu říct, že jsem tam chtěla skočit a vlepit jí pár facek je ještě SLABÉ přirovnání.

Co se týče postav, tak žádná výrazná změna nenastala. Všechny si zachovaly své původní „tváře.“ S Renem bych zatřásla, Kelsey propleskla, Kišana objala, pana Kadama a Nilimu taky, Lokešovi bych ráda natrhla kožich. Takže tady vidíte má stanoviska jasně, stručně a výstižně :D

Jen bych ještě ráda zmínila Rena - on byl skvělý. Starostlivý, pečlivý, milující a všechno. Jenže AŽ MOC. Nechápejte mě špatně. Já jsem pro to, aby chlap byl gentleman a pomyslně „nosil svou dámu na rukou“, ale zase čeho je MOC, toho je PŘÍLIŠ. Pokud by se ke mně nějaký muž choval tak, jako Ren ke Kelsey, tak upřímně přiznávám, že by mi to tak… 14 dní lichotilo a užívala bych si to, a pak? Pak bych tomu musela učinit přítrž. Takhle tedy ne!

Jen zmíním, že Kišana jsem si oblíbila ještě víc (také díky výše zmíněnému zabělenému). Byl milý, vtipný, vášnivý, sem tam trochu... ehm, roztržitý, ale DALO se to pochopit. Po dočtení ano :-)

Styl psaní Colleen Houck se nezměnil. I v Tygrově osudu si zachoval svou poutavost, barvitost a perfektní vypravěčské prvky, které vás donutí u knihy sedět tak dlouho, dokud můžete. (I když nemůžete, a musíte psát diplomku, že? Ale pšt ;-))

Děj sám o sobě byl opět velmi zajímavý, napínavý, plný bájných stvoření, nelehkých bitev, které museli hrdinové překonat, aby se posunuli o krok dál ke svému cíli. Toto všechno bylo skvělé a bezvadné NICMÉNĚ mi to nedá a musím napsat, že jsem ani neměla o hrdiny moc strach. Proč? No, jelikož se za SPOILER celé 4 díly se nestalo, že by nějaký úkol nesplnili. Šlo jim o život, jasně, ale nikdy se nestalo, že by selhali, něco se nepovedlo a oni museli hledat jinou cestu. Přitom jen tak málo stačilo, aby se děj Tygří ságy stal zajímavějším, nepředvídatelnějším, aby mohli mít čtenáři o hlavní trojici strach a drželi jim pěsti usilovněji. Škoda, co se dá dělat?

I přesto v sobě ale příběh několik překvapení a nečekaných prvků obsahoval. Na některé jsem hleděla jak z jara. Nečekala jsem například, že by Colleen Houck zabila tu postavu, kterou zabila.

A konec? Nečekaný. Ne, opravdu. Něco se čekat dalo, avšak další věci tedy ne. I když jsem (jak jsem se blížila k závěru) měla určité tušení, co by mohlo být dál.

Každopádně jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, protože SPOILER Kelsey si Kišana nezasloužila. Byla jsem vcelku spokojená a asi na závěru ani nemůžu nic moc vytýkat. Snad jen to, že jsem nečekala, v jakou epickou bitvu ho autorka promění. Čekala jsem, že se vše bude točit kolem zlomení kletby a okolo maximálně 4-5 postav, a ne takové armády. Nečekané. Jedna má část remcá, že i zbytečné, ale to je nejspíš věc názoru ;-)

Možná teď budete nechápavě povytahovat obočí, ale já i přes výše zmíněné nedostatky a výtky, které ke knize (potažmo sérii) mám, dávám 5 hvězd. Z toho důvodu, že ji mám opravdu ráda, a především proto, že Colleen Houck má můj NAPROSTÝ OBDIV za to, jak tuto sérii psala. Tedy se všemi detaily, popisy chrámů, bitev, sídel, božstev atd… Zkrátka Tygří sága je jedna z těch nejpropracovanějších sérií, jaké jsem kdy četla (další podobná byla série Vesmír od Beth Revis).

Celkové hodnocení:

«««««

Ač mám k Tygrovu osudu výhrady (především ke Kelsey a k „bezchybnému“ plněné úkolů), dávám plný počet hvězd. Díl byl zajímavý, bohatý na detaily, popisy bojových scén, chrámů i mytických bytostí.

Pokud se vám líbily předchozí díly, rozhodně na tento nezapomeňte. Přimhuřte nad Kelsey všechny oči a užijte si konec, který… se tak nějak k této sérii hodí.

A hodnocení v gifech? Vztáhla jsem to na jednu z nejvíce se v knize vyskytujících částí :-)

Kelsey váhá... váhá... váhá... ještě pořád váhá... dál a dál... stále NEVÍ!

Ještě furt si není jistá...

Už se rozhodla?

Aneb já vyhlížející konec...

Kelsey se už...

... rozhodla!

Ale teď vážně ;-)

Po vstřebání všech šoků...

Ukázka z knihy:

„Jsem připravená.“

Fénix rozvinul křídla a mocně jimi máchl, takže se zvedl poryv teplého vzduchu a celou mě obklopil. Ruce se mi třásly, a tak jsem je přitiskla k bokům a čekala na bolest. Pták ale jen otevřel zobák a začal zpívat. Krásnou a jemnou melodii. Když dozněly poslední tóny, řekl: „Teď už tě nebudou moci zastavit.“

„Cože?“ vyjekla jsem a prudce se otočila.

Ren s Kišanem byli uzavřeni v třpytivém jakoby skleněném boxu. Bušili do stěn a vrhali se proti nim v marné snaze sklo rozbít. Viděla jsem je, ale nic jsem neslyšela.

„Můžou vůbec dýchat?“

„Diamantová klec jim umožňuje dýchat. Nic se jim nestane, ale hlavně nebudou moci nijak narušovat průběh tvé oběti. Nyní tě musím požádat, abys sundala svůj amulet.“

Ruka mi vystřelila ke krku. „Proč?“

„Ohnivý amulet tě v této říši ochraňuje. Pokud si ho ponecháš, všechna živá stvoření včetně stromů budou sdílet tvou bolest.“

Přejela jsem rukou dozadu a uvolnila háček ze zapínání.

„Slíbíš mi ale, že tu zůstane pro Rena s Kišanem? Budou ho potřebovat.“

„Tvůj amulet mě ani v nejmenším nezajímá. Pokud ho zde zanecháš, zůstane tu bez porušení.“

Sundala jsem si amulet a také Fanindru, aby se jí nic nestalo. Žár ohnivé říše mě okamžitě sevřel ve svých spárech. Po tváři mi stékal pot a rty jsem měla rázem vyschlé.

Snažila jsem se ignorovat Rena i Kišana, protože ti si zjevně mysleli, že jsem neudělala dobře. Když jsem se ale otočila k fénixovi, byla jsem si náhle jistá, že jsem se rozhodla správně. Fénix začal znovu zpívat, země mezi námi se rozestoupila a k ohnivému ptáku nyní vedl jen planoucí kamenný most.

„Pokud projdeš zkouškou ohně, bude ti dovoleno vstoupit do mé říše.“

„A pokud ne?“

„Pak tvé zčernalé kosti spočinou v tomto lese.“

Ztěžka a nasucho jsem polkla a položila nohu v botě na do běla rozpálené uhlíky. Žár byl nesnesitelný. Z boty se začalo kouřit. Pot mi crčel ze spánků, stékal mi po krku a perlil se nad horním rtem. Udělala jsem další krok do toho rozžhaveného pekla a pak další. Most byl sice z kamene, ale já si připadala, jako bych klouzala po zamrzlém jezeře. S hrůzou mi došlo, že se mi roztavily gumové podrážky bot.

Když jsem se žhnoucího kamene dotkla nohou je v ponožce, vykřikla jsem. Zvedla jsem ji a chtěla uskočit, ale vtom se ozval fénix: „Pokud sejdeš z cesty, tvůj život je u konce.“

Položila jsem nohu zpět, ale jen na špičku a rychle udělala několik dalších kroků. Klopýtala jsem kupředu a po tváři se mi kutálela slza.

Fénix sledoval, jak postupuji, a zeptal se: „Proč je tvé srdce uzavřeno?“

„Jak to myslíš?“ Bolestí jsem lapala po dechu.

Neodpověděl. Položila jsem teď už bosou levou nohu na zem a hned přeskočila na pravou. Poslední zbytek boty se rozpustil a já vykřikla, ale neuhnula jsem ani o píď. Začal mi hořet vršek ponožky. S nadlidským úsilím se mi ji podařilo odtrhnout a odhodit. Zírala jsem na svou zčernalou nohu. Nad kotníkem byla kůže úplně rudá a pokrytá odpornými puchýři.

Po chvíli jsem cítila bolest už jen v lýtkách, takže mi bylo jasné, že mi oheň sežehl veškerá nervová zakončení v chodidlech. Odhodlaně jsem udělala několik dalších kroků.

Fénix znovu promluvil: „Proč nejsi s mužem, kterého miluješ?“

Obrázky: pinterest.com