Zefill: Fangirl - Recenze na knihu

Originální název: Fangirl

Autorka: Rainbow Rowell

Český překlad: Jana Kunová
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2013, v ČR 2015
Počet stran: 453

Anotace:

Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách – nechce s ní bydlet na koleji.

Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet.

Co ale Cath zbývá než zachovat klid a nedat se?

Související recenze:

Eleanor & Park

Můj názor:

Po nadšení z knihy Eleanor & Park jsem se do Fangirl pustila s velkým očekáváním a doufala v přinejmenším stejný (nebo i lepší) knižní zážitek. A jak to dopadlo? Následovně…

STYL PSANÍ

Pro svou 2. knihu si autorka vybrala er formu vyprávění, která se zaměřuje především na Cather neboli Cath. Aby to však nebylo tolik jednotvárné, je do knihy vloženo mnoho úryvků z příběhu o Simonu a Bazzovi - postavách z fanfiktivních povídek, které Cath píše na velmi slavnou sérii o kouzelnickém učni Simonu Snowovi. Tyto povídky jsou v internetovém světě velmi rozšířené a oblíbené a Cath je zde úplnou hvězdou. Myslím také, že se nenajde žádný čtenář, kterému by tato vymyšlená série nepřišla více než podobná Harry Potterovi, což byl asi přesně autorčin záměr. Nejspíš všichni jsme při tom zavzpomínali na staré dobré časy, kdy jsme museli čekat na pokračování a v intervalech mezi jednotlivými díly (nejhorší čekání bylo mezi Ohnivým pohárem a Fénixovým řádem) si minimálně jednu fanpovídku přečetli... :-)

Rainbow Rowell píše příjemně a čtivě stejně jako ve své předchozí knize. Nenudila jsem se a opravdu s chutí si knihu přečetla. Ačkoliv mi tak trochu unikal smysl oněch vytržených pasáží z fanfiktivních povídek psaných Cath. Nejprve jsem myslela, že budou reflektovat její život, že to bude její způsob, jak se z toho, co ji potkává, vyrovnat pomocí psaní příběhu, ale nebylo to tak. Proto mě tyto části posléze začaly nudit a zdržovat od toho, co mě zajímalo daleko víc - tedy osudy Cath.

POSTAVY

Co se týče postav, tak se mi nejvíc zamlouvala právě Cather, protože jsem se v ní ve spoustě věcí našla. Díky ní jsem si také vzpomněla, jaké to je psát nějaký příběh, který se čtenářům líbí (i když rozhodně ne tak mega obrovské skupině jakou měla Cath :D) a tyhle vzpomínky mě utvrdily v tom, že s psaním opravdu NECHCI seknout. Líbilo se mi na ní, že neměla tak proříznutou pusu jako 90 % všech dalších románových hrdinek. I když jí to někdy bylo na škodu…

Co se týče hlavního hrdiny Leviho, tak jsem ho měla docela ráda. Líbilo se mi na něm, že se pořád usmíval, to že byl ke Cath tak galantní (oproti tomu trubci Nickovi). Na druhou stranu jsem OPĚT dumala nad tím, proč autorka z Leviho musela udělat další typ „hřebce“, který prostě nemůže vydržet ani chvíli bez nějaké holky, se kterou by se musel líbat, aby je u toho ZÁKONITĚ neviděla hlavní hrdinka. K NEPOCHOPENÍ. A tahle upletená „zápletka“ mi přišla pro jinak skvělou autorku jako snížení její vlastní laťky, což je pěkná škoda.

Wren alias dvojče Cath, bych chvílemi opravdu propleskla, aby se vzpamatovala a uvědomila si, co je OPRAVDU důležité. Její charakter se mi líbil spíše ke konci, kdy jí pár věcí začínalo docházet.

Táta obou holek byl skvěle napsaná postava - měl své potíže, ale skutečně se je snažil řešit, což dávalo knize nádech reálnosti a naděje do budoucna. Na druhou stranu by rozhodně neuškodilo, pokud by si více došlápl na Wren. Na třetí stranu - který rodič je bez chyby?

PŘÍBĚH

Každou knihu se snažím hodnotit individuálně, ale přesto se někdy neubráním srovnávání, jako v tomto případě. Zatímco Eleanor & Park byli neoriginálně originální, Fangril se velmi dobře četla, ale příběh postrádal stejně silný námět jako v knize předešlé. Upřímně přiznávám, že jsem byla zklamaná, protože jsem čekala na nějaký ten zlomový bod a ono pořád nic. A to, že Wren skončila v nemocnici, nebylo zase až tak překvapivé, pokud se člověk zamyslel nad tím, jaký „studentský“ život vedla. Zkrátka mi zde chybělo to „něco víc“, co nechybělo v příběhu o Eleanor a Parkovi.

A když nad knihou přemýšlím nyní, co píšu tuto recenzi tj. pár měsíců po dočtení, nedovedu si pořádně vybavit dějovou linii, protože zase o tolik tam nešlo a nedovedl to zachránit ani skvělý styl psaní autorky.

Jen jedna scéna v této knize mi přišla skutečně UNIKÁTNÍ a vskutku perfektní, a sice ta část, v níž Cath čte Levimu knihu a oba u toho polovičně usnou a polovičně se políbí a pak usnou docela. That was so cute! :-)))

DOPORUČENÍ

Knihu bych doporučila výhradně jako odpočinkovou četbu a pak těm z vás, kteří jste si Rainbow Rowell oblíbili, protože si jistě nebudete chtít nechat ujít její další knihu. Pokud ale čekáte příběh se stejnými kvalitami jako byla kniha Eleanor & Park, pak to se svými očekáváním nepřehánějte.

Celkové hodnocení:

«««««

Fangirl se velmi dobře čte především díky bezkonkurenčnímu stylu psaní Rainbow Rowell, která umí vtáhnout do děje. Nicméně i přesto je příběh poněkud jednoduší, bez výrazných dějových zvratů. Postavy jsou příjemné a milé, někdy na ránu, jindy na objetí, ale tak to je skoro vždy.

Knihu bych doporučila spíše jako odpočinkovější četbu, do které se pouštějte s vědomím, že Eleanor a Park č. 2 se konat nebudou.