Pár slov o knize... - Mé jméno je Nikdo

Série: Kronika Černých andělů 1 (1 of 2)
Originální název: You Don´t Know My Name

Autorka: Kristen Orlando

Český překlad: Kateřina Kuncová

Nakladatelství: Mystery Press

Rok vydání originálu / ČR: 2017 / 2017

Počet stran: 295

Anotace:

BOJOVNICE. LHÁŘKA. STUDENTKA. ŠPIONKA

Sedmnáctiletá Reagan Elizabeth Hillisová je zvyklá přes noc měnit svou identitu, lhát všem přátelům, které kdy měla, a odehnat každého, kdo by se jí dostal příliš blízko k tělu. Reagan je od dětství cvičená v boji na život a na smrt a umí zacházet s jakoukoli zbraní, protože se od ní očekává, že půjde ve stopách svých rodičů a rozšíří řady nejmocnější tajné služby na světě, Černých andělů.

Zamilovat se do kluka od vedle rozhodně neměla v plánu. Nyní se musí rozhodnout, jestli využije svoje obrovské předpoklady a bude žít život plný nebezpečí, pro který byla vychována, nebo půjde za svým srdcem a zvolí existenci obyčejného člověka, po níž vždycky toužila. Ale má vůbec na výběr?

========== ========== ==========

Pořádná agentka, která se směle vyrovná i Jasonu Bourneovi. Přesně takový příběh se mi začal rodit v hlavě už před více jak rokem. Jelikož jsem ale (aspoň v něčem) realista, uvědomuji si, že ho nikdy nedopíšu. (I když… kdo ví? :D) Každopádně sáhnout po knize již hotové a s těmito přísadami, je prostě k nezaplacení. Toliko k tomu, jak jsem se k ní dostala.

Autorka pro vyprávění zvolila ich formu z pohledu hlavní hrdinky Reagan. Na jejím stylu se podepisuje její dřívější práce v televizní produkci. Příběh představuje živým, barvitým a doslova filmovým tempem. ¾ knihy jsem přečetla téměř na jeden zátah. Samozřejmě je potřeba počítat s několika věcmi: 1. hlavní hrdince je 17 let, 2. čekejte sondování do dívčího uvažování, 3. řeší se zde několik profláknutých „puberťáckých věcí“ - první láska, vzpoura proti rodičům, středoškolský život.

Pokud mé recenze čtete pravidelně, víte, že nejsem příznivcem typických knih ze středoškolského prostředí, kde už dopředu víte, co se stane v dalších 5 (ne-li více) kapitolách. Zde si ovšem nemám na co stěžovat. Jako holku mě bavily myšlenkové pochody hlavní hrdinky, které vůbec nebyly ufňukané, trhlé, nudné nebo předvídatelné. Dost tomu napomohla skutečná identita Reagan. Autorka tomuto skutečně přizpůsobila její uvažování i reakce, takže se skutečně nemusíte bát vypravěčky alias potrhlé a hormony zblblé puberťačky. Do Reagan jsem se dokázala prakticky ihned vcítit a pochopit ji i její myšlenkové pochody. Byla mi velmi sympatická i přes výtku, kterou k ní mám níže.

Charakter Reaganiných rodičů mi přišel trochu jednostranně popsaný. Autorka je představila jako zažrané Černé anděly, kteří nevnímají téměř nic jiného. Nebýt několika poznámek v Reaganiných vzpomínkách, nevěděli bychom o jejich „lidské stránce“ téměř nic. To beru jako mínus, především kvůli obratu, jaký děj posléze nabere.

Luke jako hlavní mužský hrdina byl velmi příjemný. Jedna moje část se neubrání remcání typu „golden boy“ - prostě typický kluk snů, jakého by chtěla každá. Nicméně má romantická část si jeho charakter užila. Pevně ale doufám, že mu autorka v pokračování přisoudí trochu reálnější chování.

Je zde ale jedna podstatná část příběhu, kterou musím vytknout. Za prvé to je věk hlavních hrdinů - oběma je kolem 17, což mi do rovnice „středoškolák + super agent = reálný podklad příběhu“ prostě nesedí. Kdyby to byli aspoň vysokoškoláci, to by byla jiná.

A za druhé (vzhledem k tomu věku), mi přijde doslova přitažené za vlasy, aby takováto „ucha“ (minimálně v Lukově případě - pokud bych brala v potaz Reaganinu přípravu přímo v organizaci Černých andělů) vzali na super tajnou a důležitou misi. A to ani nemluvím o tom „podvodu“ a „zamaskování“ + jakým způsobem se na ni oba vůbec dostali. Kdyby se děj nepřesunul do Kolumbie, ale odehrával se stále na území USA + by třeba některé ze skutečných agentů zabili a tým by potřeboval navýšit početní převahu, tak bych to brala spíš než to, co zvolila autorka.

Také jsem pořád tak nějak čekala, že někomu přijde divné, že se na tajné sledování porady vedoucích záchranného týmu připojila Reagan pomocí matčina tabletu a ještě navíc jako „anonymní“ uživatel. To mi neříkejte, že by „šéfové“ nevěděli, že se jim k systému připojí někdo, kdo tam nemá co dělat + je navíc unesený. To je přece jedno ze základních pravidel, že obětem únosu (nota bene pokud to jsou agenti) sledují všechny pohyby na účtech i online. Ještě mě napadlo jedno možné vysvětlení: co když je někdo od Černých andělů dvojitý agent? Pokud ano a zpětně se to v 2. dílu vysvětlí, pak tuto připomínku vezmu zpět. Tady vidíte, že hodiny opakovaného sledování filmů s Bournem si na mě vybírají svou daň :D :D :D

A ještě jedna věc - opravdu bych chtěla vidět tajnou vládní agenturu, která o sobě neprověřené osobě vyslepičí tajné informace, včetně informací o jejich operativcích. Přičemž jediným důvodem by bylo, že se tato osoba připravuje na vstup do armády a také je potenciálním přítelem dcery unesených agentů. COME ON!

Takže, pokud budete (jako já) schopni nad těmito několika věcmi přimhouřit oči, pak si knihu rozhodně maximálně užijete. Především druhou polovinu, která je nabitá akcí a napětím. A mému kladnému hodnocení dost napomohl také samotný konec. Až do něj totiž celkové vyznění příběhu absolutně neodpovídá zvratu, jaký si autorka pro závěr připravila. No koukala jsem na to jak bagr do myší díry, to vám povím.

Moc se těším na pokračování, protože s tímto „koncem“ se nehodlám smířit. Teď nezbývá než doufat, že sérii o Černých andělech nepostihne osud jedné z dalších „nedovydaných sérií.“ To by mě vážně mrsklo.

A jak to vidím s doporučením? Rozhodně bych ji viděla pro čtenáře kolem 15 let. Ti si tuto knihu dle mého užijí nejvíce. A všem starším za předpokladu, že máte rádi čtivé příběhy, u nichž nad něčím sem tam přimhouříte oči - opravdu kvalitní oddechovka s pořádně napínavou druhou polovinou a sympatickými postavami.

Celkově tedy Mé jméno je Nikdo hodnotím 4 hvězdami.

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: pinterest.com